Tábor Nische + Vandr Bylo nás pět
29. 6. – 7. 7. 2012Jako každý rok jsem se vydali poskytnou výpomoc našemu mateřskému 301. oddílu s výstavbu letního tábora.
strana 3 z 3
Vandr Bylo nás pětVe středu večer se k nás opět obahucující svojí přítomností Glum a Padák. Ve čtvrtek ráno jsme tak připraveni vyrazit na tentokrát pěší vandr.
Po 400 metrech od tábořiště se trochu neplánovaně rozdělujeme na dvě skupiny. Toto rozdělení způsobilo doplňování vody skupinou Glum-Šakal, kteří sice doplnili rychle, ale nevěděli, jestli se skupina vydala po zelené značce vlevo či vpravo. Po mírném průzkumu terénu a analýze tato skupina zvolila naštěstí správnou stranu. Cesta podél Úterského potoka probíhala poklidně – značka sleduje meandry potoka podél několika bývalých mlýnů, ze kterých zbyly pouze základy obvodových zdí. Postupem času se cesta stává poněkud dobrodružnější, zejména díky několika chatrným lávkám, kterými je nutné překonat tok bystrého potoka. Další znepříjemňujím faktorem je teplota a slunce, jenž na rozpálených loukách způsobuje lokální přehřátí pocestných. Nejhorší je ale neuvěřitelné množství kousajích hovad. Tato skutečnost nakonec vede k oficiálnímu RS pojmenování na Údolí hovad. Po překonání údolí se obě skupiny setkávájí u kašny v Úterý. V místním hostinci, hned vedle kašny, zaháníme žízeň. Největší pekelnou výheň zaháníme ve stínu mohutných stromů nad kašnou a s nohami v chladivé vodě kašny.Naše další kroky vedou přes úterské náměstí, vizuálně známé zejména ze seriálu Zdivočelá země, do prudkého kopce z údolí a dále lesy a loukami přes vesnici Polínka až k silnici 20 (Plzeň-Karlovy Vary). Dále procházíme několik kilometrů lesem po žluté značce přes Karlův dvůr a Umíř, což je paráda, protože jdeme pořád ve stínu. Večer již stavíme šapitó uprostřed lesa a navštěvujeme blízký čistý rybník revitalizovaný za peníze EU.
Po probuzení zjišťujeme, že nový den bude stejné úmorné vedro jako včera. Po ranních procedurách se dále přesouváme po žluté značce až do Nečtin, respektive do horní dislokované části vesnice. Zde navštěvujeme poměrně zvláští pohřební kapli sv. Terezie umístěné v areálu bývalého JZD pár metrů od silážní jámy. Hned naprosti přes silnici se rozkládá novogotický zámek se zahradou, který bohužel není přístupný a tak procházíme alespoň zahradu. Skrz zahradu docházíme až k úpatí kopce, na kterém se vypíná zřícenina hradu Nečtiny. Šakal ochotně přistupuje na návrh, že zde na úpatí ve stínu pohlídá batohy, zatímco ostatní si půjdou zříceninu prohlédnout (tato památka totiž byla navštívena již v roce 2010 v rámci cykloakce Stoh).
Po kraji lesa nadále postupujeme do dolní části Nečtin. Slunce je opět nemilosrdné, snad ještě horší než včera, a proto se rozhodujeme peklo přečkat v příjemném občerstvení u koupaliště. Kromě oběda, připíjíme i na Padákovo zdraví, jelikož slaví dnes narozeniny. Využíváme i samotné koupaliště – paráda. Zhruba po třetí hodině se rozdělujeme na dvě skupiny: Sokol, Tygr, Šakal jdou napřed, zatímco Glumovi s Padákem se do vedra ještě nechce.
Ve zmíněné trojici pomalu postupujeme po červené značce až na stolovou horu Kozelka. Jelikož máme náskok navštěvujeme i samotnou vyhlídku, odkud je parádní výhled na kraj. Na zvláštní akci poté narážíme ve vesnici Zhořec, kde je slavnost upálení Mistra Jana Husam (je totiž 6. července) – no zvláštní oslava, prostě Zhořec 😊
Již v podvečer docházíme ke Zbraslavskému vrchu, kde táboříme. Večer se ještě jdeme podívat i na tuto vyhlídku. Druhé skupině, která šla v našich stopách se bohužel nepodařilo nás přesně lokalizovat a tak spí jinde.
Třetí den se již počasí rapidně mění – od rána poprchává a vypadá to na celodenní déšť. Proto začínáme rychle postupovat po červené značce až do Bezvěrova, kde nás dohání druhá skupina. Zpětně zjištujeme, že přenocovali asi 200 metrů od našeho tábořiště. Déšť sílí, a ač neradi, vyrážíme na zbytek cesty k táboru, kam dorážíme v brzkém odpoledni. Jelikož jsem úplně promáčení vyrážíme po chvíli do hlavního města vstříc světlým zítřkům.
účast: Sokol, Tygr, Padák, Glum, Šakal
zapsal: Šakal
foto: Tygr