Berlín 2010
6. - 9.5.2010
strana 2 z 3
Po obědě se ještě jdeme podívat na skok do staré části Berlína. Nejdříve míjíme Neptunovu fontánu a dále jsou všude krásné staré domy, ale vše bohužel hyzdí nad střechami vyčnívající televizní věž. Přicházíme ke kostelu Nikolaikirche a prohlížíme si ho i zevnitř. Před kostelem si fotíme symbol Berlína – méďu :-). Pak již po břehu Sprévy jdeme směrem k muzejnímu ostrovu. Míjíme Berliner Dom na který, ale dojde řada až zítra. Kupujeme si lístky a jdeme si prohlédnout neoklasicistní Pergamomuseum, kde jsou umístěny starověké památky jako Ištařina brána, Pergamonský oltář, Milétská brána a další stavby. Muzeum je poměrně dost velké a tak jsme dost unaveni, když vycházíme ven. Chvilku sedíme v kavárně naproti muzeím a pak již opouštíme Muzejní ostrov. Procházíme okolo Humboltovi univerzity, opery, Státní knihovny a přes Bebelplatz přecházíme k náměstí, kterému vévodí Französischer a Deutcher Dom. Na Deutcher Dom se dá dokonce vylézt, ale jelikož víme, že za chvíli vylezeme na Reichstag, tuto možnost nevyužíváme. Přes Friedrichstraße se vracíme na nejvýznamnější Berlínskou ulici Unter den Linden (Pod Lipami), která se jmenuje překvapivě podle zhruba 1000 lip a ořešáků, které zde nechal v okolo roku 1550 vysadit pruský král Fridrich Vilém I. Ořešáky sice vymřely a lípy tak později daly ulici své jméno. Touto ulicí přicházíme až Braniborské bráně – dalšímu symbolu Berlína. Od brány už je to jen co by kamenem dohodil k Reichstagu. Na kopuli, na střeše budovy samozřejmě chceme vylézt, ale odrazuje nás šílená fronta. Reichstag proto necháváme na pozdní večerní hodiny. Vracíme se tedy zpět k Braniborské bráně a pokračujeme k Stiftung Denkmal für die ermordeten Juden Europas – což je zkráceně Židovský památník někdy též Památník holocaustu. Celý areál je pojat dost netradičně a to je podle mne dobře. Památník tvoří 2711 šedivých betonových kvádrů různé výšky a rozkládá se na ploše více než 19.000 m2. Pod památníkem se nachází i informační centrum. Zde máme trochu problémy s Glumovým nožem na krájení chleba :-) V centru se archivuje filmový, zvukový i obrazový materiál, který úzce souvisí s holocaustem. Kdyby měla být přečtena jména a životní příběhy všech osob, které jsou zde zapsány, zabralo by to údajně 6 let a 7 měsíců. Vše je moc pěkně uděláno a nechybí ani překlady do cizích jazyků. Opět pěšky se přesouváme na Postdamer Platz. Prohlížíme si podzemní nádraží (hlavně Tahák) a nakupujeme večeři. Večeři si dáváme na lavičce v Gabriele-Tergit-Promenade. Odtud máme krásný výhled na výškové budovy na Potsdamer Platz a nový komplex budov naproti.
Jelikož už je skoro tma, vracíme se k Reichstagu a stoupáme si do stále ještě veliké fronty. Fronta ubíhá pomalu a tak mluvíme o všem možném a nemožném. Nakonec se přece jenom jen tak tak (poslední prohlídka je ve 21 hodin) dostáváme dovnitř. Tradičně máme problémy s Glumovým nožem a lahvemi. Po dalších 15-ti minutách už ale stoupáme na slavnou kopuli od Normana Fostera. I když je tma, tak je seshora vidět spoustu věcí: budovy okolo Reichstagu (Haus der Kulturen der Welt, Bundeskanzleramt, Paul-Löbe-Haus a další), Hauptbahnhof (Hlavní nádraží), Braniborská brána, televizní věž, zářící Sony Center na Potsdamer Platz a spoustu dalších. Poté se ještě procházíme po střeše budovy a vzpomínáme na závěrečnou scénu z Call of Duty 1, kdy sovětský voják vynese na střechu prapor SSSR. Naposled ještě shlížíme na noční Berlín a pak se již vracíme dolů, kde dostáváme nůž a lahve. Strašně nás bolí nohy a tak se jednu stanici vezeme na Hauptbahnhof. Zde všichni závidíme obyvatelům Berlína jejich hlavní nádraží – takové mít v Praze. S-Bahnem se vracíme zpět do Wannsee a odtud busem až skoro ke kempu, kde ihned usínáme.
účast: Glum, Šakal, Tahák
Omlouvám se všem němčinářům za možné zkomolení místních názvů ...
Fotky nejsou řazeny chronologicky