Velikonočka - Malá Fatra
22.-25.4.2011
V poměrně komorním složení se scházíme pozdě večer na pražském Hlavním nádraží abychom využili Velikonočního volna a vyrazili o trochu dále, než je obvyklé. Jako cíl naší cesty byl vybrán přechod Malé Fatry v západní části Slovenska.
Cestu jsme jakž takž proklimbali na sedadlech, jelikož lehátka byly již dávno vyprodané. Po rychlém přestupu v Kral‘ovanech jsem již okolo sedmé hodiny ranní v obci Párnica. Okolo se zdvihající vrcholky hor dávají jasně tušit, že po celý den budeme zejména stoupat vzhůru. Ačkoliv je brzo ráno obloha je jako vymetená a slibuje krásný den.S jistou se tedy vydáváme po modré značce přímo vzhůru. Po cca 2 hodinách narážíme na bývalý lyžařský vlek pod vrchem Magurka. Zkoumáme technické zařízení – kdy se Vám poštěstí lézt po sloupech a rampách starého vleku, že? Po krátké přestávce míříme vzhůru dál až na vrchol Osnica (1363 m n. m.). Obdivně prohlížíme okolní panoramata, zejména vrcholky Vel‘kého Rozsutce. Pod vrcholem si dopřáváme i krátký (hodinový) spánek pro vzpamatování se z cesty vlakem.
Poté pokračujeme po hřebenu až do podvečera, kdy rozbíjíme tábor poblíž vrcholu Poludňový grúň (1460 m n. m.).
Ráno stoupáme přímo na Chleb (1646 m n. m.). Počasí sice ráno vypadalo nadějně, ale jsme na horách, a tak dochází k rapidnímu zhoršení a pořádnému lijáku, který nás zastihuje přímo na hřebenech. Proto ustupujeme do legendární chaty pod Chlebom. Přesně ve chvíli, kdy přicházíme do chaty, tak samozřejmě přestává pršet. Nicméně neodoláváme pokušení a cpeme se teplým gulášem pro povzbuzení ducha.
Po tomto dopingu se vydáváme za občasných mírných přeháněk do Smilkovského sedla k horní stanici lanovky a dále po modré značce vedoucí po vrstevnici přes Chrapáky, Kraviarske, Žitné, Baraniarky a poté již značným klesáním až do sedla Príslop. Stavíme stany, vaříme večeři a vzpomínáme na výborný gulášek. Počasí se již naštěstí umoudřilo.
Ráno dále klesáme do údolí až do Starého dvora. Odtud již podél malebné říčky Varínka vstupujeme do soutěsky Tiesňavy, kterou lemují rovněž malebné špičaté skalky a skály. Okolo poledního se dostáváme až do Terchové, kde míjíme sochu legendárního zbojníka Juraje Jánošíka, místního rodáka. Samotná socha je poměrně hodně zvláštní, neboť je provedena (asi v duchu lidových tradic) z lesklého plechu. Socha stojí na malém vršku odkud Jánošík shlíží na svojí rodnou ves. V Terchové pak již jen nastupujeme na bus a v Žilině na vlak, který je kupodivu poměrně prázdný, čili si v klidu sedíme až do Prahy.
účast: Sokol, Drak, Padák, Šakal
zapsal: Šakal
foto: Padák, Drak