nepřihlášen/a | přihlásit
Jednou za čas je třeba zopakovat úspěšné akce a připomenout si některá místa. Po nějaké době tedy opět přišla řada na Česko-saské Švýcarsko. V sobotu něco okolo jedenácté vystupujeme na zastávce Lipová západně od Velkého Šenova. To nás moc netěší, protože jsme vlastně chtěli vystoupit v Mikulášovicích-střed, ale bohužel jsme zapomněli v Dolních Mikulášovicích přestoupit. Cesta se nám tak protáhla asi o tři kilometry, ale přes kopeček do Mikulášovic se naštěstí nešlo zle.
V Mikulášovicích okukujeme fabriku Mikov, kde dělají ty směšné rybí nožíky, a občerstvujeme se v hospodě. Pak už nám nic nebrání vystoupat po žluté na hraniční hřeben a na tom samém místě již asi po čtvrté vstoupit do Saska. To samozřejmě v sobě zahrnuje obligátní výstup na nedalekou dřevěnou rozhlednu. Pak už ale nejdeme jako několikrát dříve směrem na Saupsdorf a Arnstein, nýbrž přes Hinterhermsdorf lehce na západ, abychom se po zelené dostali přes Zeughaus pod hrádek Winterstein. Jde se pěkně, ale ukazuje se, že nás dneska čeká docela dost kilometrů, k tomu ta zajížďka. Navíc se nám neplánovaně do cesty postavilo takové skalní sedlo, která nám dalo docela zabrat. Pod Wintersteinem se na chvílí dělíme – Padák zůstává u věcí a zbytek jde omrknout zbytky skalního hrádku. Po cestě vymýšlíme dárek ke svatbě pro Padáka a Helenu. Zabodoval Karel s fotoalbem.
Nakonec jsme se ale k dnešnímu cíli, Kuhstallu (neboli Neuer Wildenstein), doplahočili něco před setměním. Koukáme se na místo, kde před lety přespali Glum, Sokol, Muflon a Šerpa. Dva poslední zde tehdy měli roverský slib. Místo jsme našli, ale spát tu nechceme. Je poněkud menší, než si ho Glum pamatuje. Nakonec stavíme modré šapitó za skalním rohem, kam není vidět z hostince. Ten je ale stejně s největší pravděpodobností prázdný.
neděleRáno vstáváme a ihned u snídaně se se na pořad dne dostává zajímavá otázka: Kolik je hodin? Tento víkend se totiž mění čas na letní, ale není jasné, který mobil se už přetočil na čas nový. Nepomáhají ani Šakalovy „atomové“ hodinky - stále nevím, co to vlastně má přesně znamenat -, protože ty jsou tak vychytané, že se mršky podšité možná už také přetočily. Zlaté ručičkovky! Nu, nakonec jsme se domluvili, kolik hodin by mohlo být, respektive vyprali dvě varianty s 50 % pravděpodobností.
Opouštíme Kuhstall a jdeme k hřebeni, který nás dělí od Labe. Na vrchu Svatých schodů (Heilige Stiege) řešíme, kam jít dát. Jestli se ještě podívat na Schrammsteine nad Labem a dojít až do Bad Schandau, nebo zdali se už rovnou nespustit do Schmilky a pak pěšky do Hřenska. Nemalou roli v tom hraje otázka, kolik je opravdu hodin. Nejistoty nás nakonec zbavuje až kvalitní signál, který se na rozcestí náhle objevil a vystačil na připojení k internetu. Překvapení je nemalé – všichni jsme vedle, protože čas se na letní mění vlastně až za týden…
Scházíme k Labi, ve Schmilce odoláváme velmi lákavě působící hospodě, šlapeme kus po silnici do Hřenska a po obědě nasedáme na autobus do Děčína.
účast: Glum, Padák, Šakal, Karel
zapsal: Glum
foto: Padák