Zlaté Jeseníky
26. - 30.8. 2009Tento zápis vzniká dva měsíce (oprava, je to již rok, nějak se to protáhlo) poté, co jsme se do Jeseníků vypravili, myslím, že nemá cenu popisovat všechna místa, kudy jsme se v těch horkých srpnových dnech toulali, jednak proto, že si to již nepamatuji a jednak proto, že to stejně nemá až tak valný význam.
Cesta do Jeseníků začala ve vlaku, ve čtvrtek večer na Hlavním nádraží jsme vyrazili ve třech, Padák, Glum a Matěj "Krakovský". Cestou jsme tradičně několikrát přestupovali, využili náhradní autobusové dopravy za vlak, který díky rozkopané trati nejel, a kolem půlnoci jsme se ocitli v lázeňském podhorském městě Jeseník. Nejkratší cestou jsme vyrazili z města, abychom nalezli nocleh na loukách nad městem. Do cesty se nám ještě postavila příjemná zahrádka, která byla i přes pokročilou noční hodinu a všední den otevřená, nasytili jsme se brambůrky, naplánovali cestu na druhý den a poté konečně zamířili k loukám nad městem. První nocleh se moc nevydařil, na kraji remízku plném mušek se nespalo nejlépe. Matěj ještě ke všemu tvrdil, že v noci slyšel nějaké nebezpečné zvíře nebo co a proto prý skoro nezamhouřil oka.
Na druhý den našeho putování po Jesenických vrších jsme si vymysleli cestu do Zlatých hor, úkolem bylo nalézt tam značené koupaliště a příjemně se projít bez věcí tam a zpět. Batohy jsme pohodili do lesa nad cestou a jen s plavkami v batůžku jsme vyšli. Několikakilometrová cesta příjemně utekla, než jsme dorazili ke skanzenu těžby zlata, kde Glum mírně naštval pána, když mu řekl, že se mu zasekává kolo od mlýna, ten to vzal jako osobní urážku a už se s námi moc nebavil. Po obhlídce atrakce jsme pokračovali raději dále do Zlatých hor, kde jsme se již těšili na osvěžení v místním koupališti. Bohužel, ale zrádný Klub českých turistů do mapy zanesl značku, která již několik let neplatí, zřejmě hodně dlouho, protože paní, které jsme se na to ptali, (náhodou to byla servírka v místní hospodě), si nepamatovala, že by ve Zlatých Horách, kdy koupaliště bylo. Otráveni ze ztráty jasného cíle jsme proto několik hodin poseděli pod slunečníky a poté se vydali autobusem zpět do Jeseníku, kam měl večer přijet další člen naší výpravy.
Autobus nás vyvrhl na nádraží, odtud jsme zamířili ještě na místní koupaliště. V jeho ledových vodách příjemně utíkal čas, Glum s Matějem ještě navíc potýrali místní ping-pongový stůl (pro šťourali: hráli na něm stolní tenis). Večer se pomalu blížil a ve vodě krom nás nebylo téměř živáčka ani mrtváčka, místní plavčice a plavčík začali hrát beachvolejbal a obsluha Jesenického fitness centra začala rozdělávat gril pod širým nebem obležena davem spoře oděných žen v plavkách. Vůně grilovaného masa nám připomněla, že jsme za celé odpoledne pouze pili a nic nepojedli a tak jsme se rozhodli naposledy smočit ve vodě, opustit koupaliště a jít naproti Ondrovi Paříkovi, který měl přijet záhy autobusem z Prahy. Poslední smočení se trochu protáhlo, neboť na dně bazénu zůstalo po dovádějící mládeži mnoho drobných mincí, které jsme lovili téměř plnými hrstmi, dokonce i prstýnek jsme na dně nalezli. První nápad, nechat ho v pokladně, aby si ho mohla (nebo mohl) vyzvednout zcela jistě zarmoucený majitel, se bohužel nepovedlo realizovat, jelikož pokladna byla již zavřená a pokladník pravděpodobně právě dováděl na hřišti s plavčicemi v písku. Drahocenný šperk proto zamířil do naší kapsy a my vyrazili směrem k nádraží a večeři.
Jeseník je město nevelké, ale i tak je v něm dostatek míst, kam může hladový tulák usednout a dát si něco k snědku. Bohužel ten večer byl v televizi nějaký úplně nejvíc důležitý fotbalový zápas, který chtěli všichni sledovat a hlavně při tom nevařit. Pokud mě paměť neklame, tak jsme po několika neúspěšných pokusech zakotvili v příjemné putice, kde nám paní hostinská v nejlepších letech přinesla velmi povedený jídelní lístek. Vše by bylo perfektní, kdyby za mými zády nesvítila velkoplošná obrazovka, na které pobíhali lidé honící merunu po trávníku. Glum s Matějem se ihned dostali do varu, já jen tiše pěnil. Po chvíli dorazil z nádraží i Ondra a také se přidal k fandění, spílání a komentování. Moje snahy o to, abychom již konečně vyrazili, nebo alespoň šli jinam, byly bezúspěšné. Nakonec jsem se dočkal a píšťalka ukončila fotbalové orgie. Zvedli jsme se a vykročili zpět do lesa, i když se cesta nakonec trochu protáhla, uléháme spokojeni do trávy a hvězdné nebe nám přeje dobrou noc.
Druhý den ráno, kdy jsme se opět probudili na kraji lesa, stálo slunce již docela vysoko. I my jsme proto vyskočili, nelenili a vyrazili tentokrát již s batohy na rozhlednu a kopec Zlatý Chlum. Mírně opocení se tam za pár chvil dostáváme a kocháme se pohledy do krajiny...
Zde má paměť dostává mírné trhliny, tento zápis dávám dohromady rok po tom, co jsme se po kopcích Jeseníků toulali...
Naše putování vedlo přes Rejvíz, sedlo Vidly, chatu na Švýcárně, kde jsme přečkali několik hodin deště. Pamatuji si karty a rychle se střídající skupinky výletníků, jen my jsme tam pořád seděli. Moje paměť uchovala několik vzpomínek na stoupání v dešti právě k této chatě, kdy jsme v kopci jizerskohorským tempem předbíhali skupinku jiných zoufalců obtěžkaných batohy. Vím, že jsme tentokrát nevyšli na Praděd, jelikož tento kopec neskýtal příliš naději na daleký rozhled. Večer nás poté zastihl v mlze na hřebenech Jeseníků, kde Glum pobíhal za Ondrovým batohem přitahován mocnou silou PET. U Jelení Studánky, kde jsme chtěli přespat, na nás poté málem zaútočil jezevčík, který hlídal spánek jiných tuláků. Proto jsme poodešli dále do lesa (zase v rezervaci :) ), kde jsme ulehli k odpočinku. Nutno ještě dodat, že během dne jsme někde přišli o Matěje, který jel pravděpodobně někam dál, pokud mě paměť neklame, tak na nějaký festival.
Další den dorážíme přes Zelené Kameny na rozcestí U Skřítku, nastupujeme do autobusu a nakonec končíme u Heleny v autě, která nás nabrala cestou ze svatby svých moravských kamarádů. Vzpomínkou na cestu je pak situace, kdy náhradní autobusová doprava nestíhá nápor vracejících se intelektuálů z nějaké šifrovací hry (brýle, prestižky, tepláky a flanelové košile) a my museli uprosit volného autobusáka, aby nás naložil, odměnou za tuto službu mu byla sbírka, kterou na něj cestující udělali, svou cestu tam ukončil i nalezený prsten z Jesenického bazénu. V autě nás čeká kromě krásného úsměvu řidičky také pizza, kterou s chutí baštíme a necháváme se odvézt do Matičky Prahy.
účast: Glum, Padák, Matěj Krakovský, Ondra Pařík a v závěru řidička Helena
zapsal: Padák
