Vídeň 2008

25. - 28. 10. 2008

První příspěvek Taháka do roverské kroniky. Jen lehce upraveno a doplněno Glumem. Velmi nápaditý a osobitý slohový styl, který se například vyznačuje poměrně neobvyklým časem místy použitým při líčení minulých událostí - časem budoucím. Rovněž i vyčerpávající popis některých dějů mnohým připomene jednu hru českého génia Cimrmana.

strana 3 z 3

3. den

Ráno se opět probouzíme někdy okolo 9. hodiny. Posnídáme, umyjem se. Modrákovi už neni ani moc blbě, takže můžem vyrazit. Vyrážíme směrem do centra. Od Glumovi koleje míříme směrem na Stephansplatz, kde stojí známá katedrála Stephansdom. Dorážíme ke katedrále, cestou si ještě dáváme něco k jídlu v McDonaldu, abychom vydrželi celý den. Prohlížíme si město Vídeň, počasí je velmi hezké, ovšem v centru je celkem dost lidí, protože je normální pracovní den (i Glum kvůli nám nešel do školy – což mě strašně mrzelo…). Katedrálu fotíme ze všech stran a přemýšlíme, jestli nejít za pár eur na vyhlídku, ale rozhodujem se, že nepůjdem. Proto dále procházíme městem nebo jedem tramvají, či metrem a dostáváme se opět k Hofburgu, kam jsme nakonec včera kvůli velkému návalu nešli. Máme ještě lístky z prvního dne, a proto jdeme do Sisi-Musea. Expozice je ze začátku podle mě celkem nezajímavá. Je zde vystavené nádobí, které používala císařská rodina. Dále je zde expozice o Sisi, manželce tehdejšího císaře. Absolvujeme prohlídku a zhruba po hodině a půl jdeme ven. Hodnotíme prohlídku (já kladně) a dále vyrážíme centrem Vídně.

Náš nynější cíl je Hundertwasserhaus. Za chvilku vlézáme do metra a s mapou v ruce přemýšlíme na jakou stranu se vydat. Jedeme správným směrem a na stanici Vorgartenstraße vylézáme z metra. Naše kroky vedou do místního supermarketu, kde si kupujeme něco k obědu. Dále už jdeme směrem k Hundertwasserhaus. Po chvilce ho nalézáme, opět si ho s Modrákem fotíme ze všech stran. Hundertwasser má nedaleko od sebe dvě stavby. V jedné je muzeum a v té druhé, té hlavní, je kavárna. Nejdříve koukáme do domu s muzeem a opět přemýšlíme, zda jít na prohlídku. Rozhodnem se, že ne a jdeme do kavárny v druhém domě. Ještě zde kupujeme pohled a známku, abychom podle roverské tradice mohli Dervišovi poslat pohled ze zahraniční cesty. V kavárně je příjemná atmosféra, dáváme si horkou čokoládu a Glum kafe. Chvilku sedíme, popíjíme a koukáme na dokument o tomto domě. Zaplatíme a vyrážíme na tramvaj, která nás opět veze do centra, kde chceme přesednout na linku U1, abychom mohli jet do centra Spojených národů ve Vídni, do takzvaného UNO-City.

Jedeme metrem a vylézáme za Dunajem ve stanici Kaisermühlen, abychom zjistili, že si dnes nemůžeme komplex OSN prohlédnout, protože úředníci mají volno (svátek v některé členské zemi OSN…). Tak alespoň jdeme okolo, fotíme si výškové budovy a míříme směrem k Donauturm - vídeňskému vysílači, na kterém je vyhlídka. Procházíme Donauparkem a po pár minutách dorážíme k vysílači. Platíme vstupné a necháváme se vyvézt na vyhlídkovou plošinu. Před vstupem do výtahu nás ještě nějaký člověk fotí, jestli si potom od něj nechceme koupit naší fotku. Rychlovýtahem se přesouváme na vyhlídku a z poměrně velké výšky 150 metrů koukáme přes Dunaj, na Vídeň a na druhé straně i na její předměstí. Pohled je pouze zkažen podzimním počasím - je opar a není vidět příliš daleko. Nějakou chvilku zde postáváme a potom sjíždíme dolů. Člověk s foťákem nám nabízí naší fotku, ale my odmítáme a vyrážíme dál směrem na metro. Cestou procházíme hezkou čtvrtí, řešíme různé věci, procházíme kolem mešity a míříme k metru. Z metra si ještě prohlížíme Vídeň, potom přestupujem a nevidíme nic, protože metro vjede do tunelu. Dorážíme do centra, a dáváme se na velkém trhu kebap, se kterým Modrák velmi bojuje. Vypadá mu z něj vše co jde a on nadává :).

Jdeme ještě něco nakoupit, abychom do Prahy nepřijeli s prázdnou a samozřejmě něco k večeři. Jdeme ke Glumovi na kolej, večeříme a rozhodujeme se, zda se nepůjdem projít večerní Vídní. Nakonec se rozhodnem, že půjdem. Procházíme se městem, jdeme kolem parlamentu, národního divadla, radnice a koukáme, jak je vše hezky nasvícené. Míjíme Hofburg a na naše zhruba hodinová procházka se chýlí ke konci - jako náš pobyt. Naproti Glumovi koleji si dáváme v rychlém občerstvení výbornou pizzu, ke které ještě dostáváme od příjemného prodavače z Makedonie lízátko. Dojdem ke Glumovi na kolej, začínáme jíst pizzu, a přemýšlíme, co budem dělat. Opět zvítězí deskovky, které celý večer hrajem. Po večerní hygieně uleháme.

4. den

S Modrákem stáváme okolo půl sedmé, autobus nám jeden v osm hodin. Glum řekl, ať ho nebudíme, proto potichu balíme a snídáme. Když je vše hotové, loučíme se s Glumem a děkujeme mu za výborný pobyt a za poskytnutí ubytování. Vycházíme z koleje a ospalou Vídní se suneme na metro, abychom mohli jet na autobusové nádraží. Cestu metrem bez Gluma zvládáme a někdy okolo půl osmé jsme již na nádraží. Odbavíme se a naprosto prázdným autobusem vyjíždíme směrem ku Praze. Jedeme přes Brno a dále po dálnici D1 jedeme na Prahu. Na autobusové nádraží Florenc dojíždíme okolo poledne. S Modrákem se loučíme a vyrážíme ke svým domovům.

Čtyři dny ve Vídni byly naprosto super!

stránky: 1, 2, 3

účast: Glum, Tahák, Modrák

zapsal: Tahák (lehce poopravil a občas doplnil Glum)