Vídeň 2008
25. - 28. 10. 2008První příspěvek Taháka do roverské kroniky. Jen lehce upraveno a doplněno Glumem. Velmi nápaditý a osobitý slohový styl, který se například vyznačuje poměrně neobvyklým časem místy použitým při líčení minulých událostí - časem budoucím. Rovněž i vyčerpávající popis některých dějů mnohým připomene jednu hru českého génia Cimrmana.
strana 2 z 3
2. den
Vstáváme poměrně pozdě, někdy okolo půl desáté (dřív to ve Vídni ale asi nejde). Vstanem, vykonáme hygienu a vrhnem se na náš koupený chleba. Po snídani vymýšlímem kam dneska zamíříme. V Rakousku je 27. října státní svátek, proto počítáme s tím, že všude bude hodně lidí. V tento den je v Rakousku vstup do některých muzeí zdarma, proto neváháme a vyrážíme do Hofburgu, kde se chystáme navštívit muzeum papyrusu a Sisi-Museum. Cestou si uděláme procházku městem a zamíříme do jedné z vyhlášených vídeňských kaváren. Dáme si malou kávu za poměrně velkou cenu - 2,10 euro. K tomu se k nám personál této kavárny nechová zrovna přívětivě. Proto kávu dopíjíme, zaplatíme (bez dýška, což drzého číšníka docela naprdlo, ale dobře mu tak) a vydáváme se k památníku Marie Terezie, kde máme domluvený sraz se dvěma Glumovými francouzskými kamarádkami a ještě se dvěma českými kamarádkami. V hojném počtu se vydáváme do Hofburgu, kde má rakouská armáda přehlídku, proto je tu k nehnutí (ale je tady tank!). Rychle se prodíráme davem, abychom zjistili, že v Sisi-Museu to není o moc lepší, proto ho odkládáme na zítřek a jdeme se podívat do muzea papyru. Nakonec se od nás oddělí dvě české kamarádky a my jdem do tohoto muzea. Výstava byla poměrně hezká.
Hofburg opouštíme a vydáváme se na metro, abychom se linkou U3 dostali do stanice Simmering, abychom se tramvají přesunuli na Zentralfriedhof (centrální hřbitov). Na tomto hřbitově je uloženo asi okolo 3 000 000 těl. Celý hřbitov procházíme. Je poměrně velký, proto to trvá celkem dlouho. Asi po 45 minutách se od nás odpoutávají francouzské kamarádky a my vyrážíme na vlak. S Modrákem si chceme vyzkoušet vídeňský S-Bahn. Vlak po chvilce přijíždí a mi jedem do stanice Wien-Praterstern, kde si dáváme pizzu a vyrážíme do Prateru. Ještě čekáme na Glumovi české kamarádky a ještě na jednoho kamaráda. Prater si postupně procházíme a zjišťujem, na co bychom mohli jít. Zaujme náš velký řetízkový kolotoč, který je zvláštní tím, že při točení vás vytáhnou do zhruba šedesáti metrů nad zemí a vy se v této výšce točíte. Na tuto atrakci jsme šli pouze já, Modrák a Glum a myslím, že to stálo za to. Prater procházíme dále a Glumovi kamarádky a kamaráda zaujme strašidelný dům. Oni se tam vydávají, Glum, já a Modrák pro jistotu ne :). Ven vylézají všichni živí a zdraví a my hledáme nějaký autodrom, kde bychom se mohli pořádně vyblbnout. Popojdem pár kroků a najdem ho. Koupíme si pár žetonů a jedeme dvě jízdy na téhle úžasné atrakci. Je to dostatečně záživné, proto se chvilku procházíme po parku a porozhlížíme se co dál. Zaujme nás atrakce ve stylu divoké řeky, kde vás posadí do velkého kruhu, vytáhnout asi 20 metrů nad zem a vodním korytem vás pustí dolů a vy dole, pokud sedíte dostatečně nešikovně, zůstanete pěkně ošpláchnutí vodou. Tato atrakce se nám taky líbila, ale vrchol večera měl ještě přijít.
Hned naproti byla atrakce jménem Extáze, kde vás posadí do sedačky, pevně přichytí a ono se to s vámi začne točit dokola rychlostí 120 km/h. Točení by ještě bylo v pohodě, ale to by se s vámi nesměla otáčet ještě samotná sedačka a nemělo by vás to převracet o 90 a o 180 stupňů a v této poloze se to s vámi zase točit tou strašnou rychlostí. Atrakce bylo dost záživná, hlavně pro žaludek. Glum a jeho kamarád (z Ruska) to nesli dobře, ale mě a Modrákovi nebylo dvakrát nejlíp (málo vycvičené žaludky, třeba trénovat…). Ovšem Modrák na tom byl nejhůř. O této atrakci tvrdil, že je to horší než očistec a vypadal, že za chvilku vyhodí obsah svého žaludku. Proto z parku odcházíme a na nádraží si v otevřené Bille (v zavřené by nám ani v pondělí nic neprodali, natož v neděli) kupujeme colu na zklidnění žaludku. Mě to pomáhá, ale Modrák má stále dost a nadává na to, že eskalátory jedou a v jednoucím (bez komentáře…) metru také nevypadá zrovna nejlíp. Dostáváme se na kolej i s obsahem Modrákova žaludku, kde povečeříme, zahrajem nějaké deskovky a ubíráme se do postele a spacáků.
účast: Glum, Tahák, Modrák
zapsal: Tahák (lehce poopravil a občas doplnil Glum)
Fotky zatím od Taháka, nějaké má i Modrák. Úvodní fotka je z googlu, heslo "Wien"...