Na skok do Šakalovy oblíbené země

19. - 21. 4. 2014

strana 1 z 2

sobota

Velikonoce jsou tady a my opět jedeme ven! Tradičně jsme doufali ve vyšší účast a tradičně jsme skončili ve třech - Glum, Šakal a Padák. Jedeme vlakem do Nového Města nad Metují, kde nás pátrání po možnosti doplnit proviant neomylně zavede na hlavní náměstí. Je na něj krása pohledět, zejména pak z podloubí, kde má zahrádku velmi příjemná restaurace. Aby nám vandr pěkně začal, dali jsme si něco malého na osvěžení a někteří pak rovnou i oběd. Padák mezitím zjistil, že šestá plzeň je zdarma. Jaké bylo zklamání, když jsme zjistili, že není a už jich měli pět v sobě!

Město opouštíme podél Metuje, abychom prošli soutěskou Peklo, ve vlastním Pekle projevili sílu vůle a následně se vydrápali do vesničky Jizbice. Po červené pokračujeme k rozhledně Dobrošov a Jiráskově chatě. Ani jedna památka nás ale nelákala a radši jsme okolo vesnice Dobrošov došli co nejrychleji k pevnostnímu systému stejného jména. Prohlídka nás neuchvátila, protože je pekelně dlouhá. Místo ní jsme si radši dali oběd. V nedalekém bufítku nám nedali ani podmíráka – prý ještě není sezóna. To teda saje. Tahle země je tedy pěkně blbá (asi jako každá jiná) a valíme se radši do Polska. Šakal si blaženě prohlížel domky, co vypadají úplně stejně jako u nás. Po modré, a občas mimo ni, jsme se dohrabali do Kudowy-Zdróje, některým z nás již známé obce (kdysi tady začínala rovněž Velikonočka a kdysi dávno jsme tu pro Šakala hledali lékárnu při cestě na Nordkapp, v neděli…).

Do obce se dostáváme po silnici od hranice, takže Polsko nám nastavilo svou nejtypičtější tvář. Nějaké krámky, všechno „zimmer frei“, „levné“ a podobné další nápisy, a takovýto příhraniční bláto. Centrum obce už bylo o něčem jiném – staré většinou zrekonstruované lázeňské domy a pěkná restaurace. Dáváme pivo Tyskie, Padák několik advokátek a zaslouženě jsme odpočívali. Zatímco jsme hráli karty, do lázní se pomalu vkradla tma. Čím dál bylo jasnější, že zkusíme realizovat plán, o kterém jsme mluvili celý den – na hřeben nad lázněmi, kde jsme chtěli přenocovat, se necháme odvézt taxíkem. To se nakonec povedlo a pan Waldemar nás svou taxóvkou dovezl za 10 eur na Samotník, rozcestí pod vrchem Ptak a zříceninou Fort Karola.

Rozloučili jsme se s panem Waldemarem a vysápali se pár výškových metrů na hřeben. Tady jsme nechali věci, tedy až na Šakala, který měl asi i tady strach z polských lupičů, a měli jsme se podívat na Fort Karolu. Ruiny byli pěkné a v dáli svítil Karlów, náš zítřejší cíl. Jen trochu začalo krápat. Šli jsme po hřebeni na západ doufaje, že najdeme nějaké slušné místo na spaní. Dost dlouho to ale vypadalo, že jsme se dostali do jakéhosi horského rašeliniště, takže situace byla v tomto ohledu poměrně ponurá. Jinak to bylo ale dobrý – tma, vítr, kusy mlhy, občas nějaká kapka, uschlé pahýly, občas hlt pivka…

stránky: 1, 2

účast: Padák, Glum, Šakal

zapsal: Glum

RS v Broumovském výběžku:

Tábor Východní Hvězda (1998)
Dobytí ráje (2004)
Góry Stołowe (2005)
Javoří hory (2008)
Adršpach (2014)