S Papouchem na Rokycansko
5. - 6. 12. 2009
V sobotu ráno v Berouně přistupuje k nám do vlaku Glum, takže jsme již v plném počtu: Padák, Papouch, Páda, Drak a již zmiňovaný Glum. Papouch, který po letech vyrazil na vandr, nás oblažuje svými nezapomenutelnými historkami, k čemuž přidává ještě několik moderních křesadel, která prý ovšem – na rozdíl od březové kůry – pod vodou nefungují. Padák se následně snaží zapálit kupé, což se nelíbí zejména Drakovi, který je z pracovního pátečního večera notně unaven, neboť musel se svými spolupracovníky probdít takřka celou noc, ovšem mimo pracoviště, na nějaké firemní zábavě.
V Rokycanech se ihned vrháme do obchodu, abychom dokoupili to, co jsme si nevzali z domova, takže Glum si kupuje veškeré jídlo na dva dny, protože kromě své tradiční oblíbené zásoby energie s sebou nic jiného nemá. Kličkujeme Rokycanami, abychom přes koridor, který se právě staví, vypochodovali východním směrem. Po červené se šplháme na kopec Žďár, nejvyšší bod našeho víkendového putování. Vrch je tak vysoko, že zde panuje ještě zima. Kosa je pořádná, a tak po krátkém čumění do kraje - Páda mezitím vyplácal asi půlku filmy, kdyby to v éře digitálu nebylo jedno – rychle sbíháme dolů, do relativního tepla.
Po žluté turistické značce pomalu klesáme do obce Dobřív. Počasí ujde, témata hovoru jsou nosná (např. citační normy či obrácené francouzské zkratky jako OTAN pro NATO nebo SIDA pro AIDS). Z Dobříve pokračujeme po modré k obci Hrádek, u které se v lese schovává rozlehlé sanatorium. Na to jsme nechtěně taky narazili, protože naše zkratka nás k němu nečekaně zavedla. Zkratka se ale vyplatila a ve vísce Janov si zanedlouho dáváme oběd. Papouchovi to nedalo a šel z profesionální zvídavosti vyzvědět, jaké že to je sanatorium. Je to Léčebna tuberkulózy a respiračních nemocí Janov, jak nám po svém návratu sdělil Papouch a já si při psaní zápisu vygoogloval…
A už jsme v Mirošově. Hlasí se vyčerpání a počasí se lehce horší, takže padá rozhodnutí zapadnout do místního hostince, kde nám vnutili spoustu pití, pak večeři a pak ještě nějaké to pitivo. Čekáme na tmu, aby se nám v lese lépe hledalo místo na spaní, a rozhodným krokem vyrážíme po modré na jihozápad. Asi po pěti kilometrech vcházíme do lesa u tvrziště Mydlný, který patří k Přírodnímu parku Kamínky a který byl již dříve vytipován na přespání.
Po chvilce hledání máme místo, po další chvilce i šapitó a dokonce i oheň. Ještě chvíli přetřásáme všechno možné a pak jdeme spát.
Ráno rychle vše balíme, protože se schyluje k deštíku. Naštěstí se nakonec tato obava neukázala podloženou. Pokračujeme po modré k ruině hrádku Lopata, který po kluzkém můstku i dobýváme. Lesík je v okolí opravdu pěkný, ale my už začínáme spíše myslet na návrat. Cesta zpět na nádraží do Rokycan nepatří k těm nejkratším. Neleníme tedy a po žluté se ubíráme na sever. Okolo pěkného Nestlivské rybníku k hájovně Potoky, kde svačíme. Při průchodu obcí Raková jsme narazili na místní, jak se snaží postavit poměrně vysoký vánoční stromek. Moc jim to nejde, takže když nás vyzívají, abychom jim pomohli, neleníme a jako správní skauti a jdeme pomoci. Bereme provazy na jedné straně a taháme strom nahoru. Škoda jen že za provazy na druhé straně skoro nikdo netahal. Stromek tak sebou prásknul o zem, dnes odhadem asi tak popáté, a my radši mizíme dále na sever.
U podivného lomu asi kilometr severně od obce, kde se vánočního stromku ve vertikální poloze asi nedočkají, obědváme. Následně nás žlutá přivádí zpět do Rokycan. Muzeum vojenské techniky, kde by byl Papouch jako ryba ve vodě, jsme bohužel nějak minuli. Docházíme na nádraží a po krátké čekání odjíždíme do Prahy resp. Řevnic.
účast: Padák, Páda, Glum, Drak, Papouch
zapsal: Glum
Autorem fotek včetně jejich popisků je Páda.