Tygrova imaginární kárka
17. - 18. 11. 2012Po nějaké době se nám opět podařilo vyrazit do lesů. Volba tentokrát padla na Vojenský újezd Brdy, kam je – alespoň si to svorně myslíme – povolený vstup o víkendech a státních svátcích. Pro jistotu jsme se tam tedy vypravili v sobotu a na svátek studentů…
strana 1 z 2
Sobota 17. 11. 2012
Vyrážíme busem z Knížecí, abychom se po nějaké té hodince dokodrcali do Příbrami. Tady zjišťujeme, že autobusové nádraží je poněkud opuštěné. Pro snídani jsme se tedy museli vypravit poměrně daleko. Povedlo se, a tak nám tohoto studeného, ale jinak vcelku příjemného sobotního rána nic nechybí. Jedva jsme dojedli, už tu je autobus, který nás odváží do Teslín. Odtud už jdeme na sever, přímo do prostoru. Trochu jsme upravili trasu a pochodujeme na západní břeh Hořejšího padrťského rybníka. Jde se pěkně a cesta hezky ubíhá. Nemůžeme se koukat na Karla, kterého převažuje jedenapůllitrová láhev kozla doleva. Nechceme, aby si chlapík zničil záda, a láhev mu vypíjíme.
Na hrázi rybníka si dáváme přesnídávku a někteří se dooblékají, protože od jihu vane nepříjemně mrazivý vítr. Musí být tak subjektivních mínus pět, ne-li deset. Za hrází potkáváme zjevně zcela osamoceného psa. Měl ale na sobě něco oranžovýho, takže asi patřil k té bandě mužíků, co, všichni ve vojenském s oranžovými čepičkami na hlavách, na nás zanedlouho od ohně hulákají, jestli máme propustky. Jen je ignorujeme, stejně jako sadu džípů, co k nim očividně patří, a pokračujeme. Horší je, že si nejsme jisti, kde jsme. Abychom nemuseli kupovat mapu, rozhodl se Glum pár prvních kilometrů pokrýt výtiskem z mapy.cz. Byl si sice přitom vědom, že modré čáry (potoky) a černé čáry (cesty) pak budou zhruba stejně šedivé, a obtáhl na papíře cestu, kudy jsme měli jít. Pak jsme ale trasu upravili a naštěstí bylo na světě. Padák vytahuje kompas a po chvíli jsme se našli – zašli jsme si asi dva kilometry.
Konečně dorážíme na údajně jedno z nejhezčích míst vojenského prostoru – planinu u Dolního padrťského rybníka. Dokonce se i trochu trhla mlha, takže je i něco vidět – síť cest, vřes, nějaké zakopané objekty a občas deska betonu s průstřelem uprostřed. Poklidně se šouráme dále na sever, abychom lehce klesli ke Klabavě. Protože Tygr se už od 11 ptá, kdy bude oběd, dáváme si ho. Po obědě mizí další stádo a my jdeme ke Třem trubkám. Tento zámeček z konce 19. století má být jedním z „highlightů“ prostoru. No, má…
Kousek pod zámečkem přecházíme na druhý břeh Klabavy a hledáme místo na spaní. Našli jsme jakéž takéž, kde schováváme věci – maskujeme je za odpadky v černých pytlích – a jdeme do Strašic. Jelikož je ještě brzo – asi tři – jdeme trochu oklikou. Po cestě drbeme nového Hobita – snažíme se přijít na to, jak bude rozdělen do tří částí – a řešíme, za kolik by šly prodat klubka pletiva, které se v jednom místě válejí u cesty. Ke konci, když se blížíme k okraji újezdu, nás míjí auto s naloženým dřevem. Kousek před Strašicemi potkáváme i čtyři pány, kteří se snaží naložit malý vozejček velkou hromadou dřeva. Řešíme, jestli to jsou dřevní pytláci nebo jako legál. Nevyřešeno.
Do pohostinství ve Strašicích dorážíme lehce sedření – přece jen jsme celý den pochodovali zejména po asfaltkách. Snad každého něco bolí. Šakal dokonce nějak divně kulhá. Večer probíhá příjemně. Sedíme u dokonalé televize. Dokonalá je v tom, že často vypadává, takže nás nenutí se na ni dívat. Občas ale probleskne nějaká informace, a tak můžeme zprostředkovaně zažít vítězství dua Berdych-Štěpánek a hlavně vítězství fotbalové Plzně. Každý gól, takže oba, je v hospodě mocně oslavován. Holt jiný kraj, jiný mrav. Karel na chvíli usíná a Padák mnohoznačně posílá Heleně fotku účtu. Pak přichází s kvízem, kolik obyvatel mají Strašice. Sám tipuje strašně nízké číslo (asi 350), načež pak vítězoslavně oznamuje, že podle Googlu je to jen 190. Všichni tomu věříme, ačkoli jen v hospodě může být okolo čtyřiceti lidí. Glum je rád, protože berou stravenky. Tygr blouzní o jakési kárce, ale je asi jenom na káry…
Pak už je cesta nočními Strašicemi do lesů – okolo solárních panelů (důležité !). Před hospodou ještě Padák a Glum vyzpovídávají místní omladinu, kam máme jít. Moc toho nevědí, ale dávají nám napít.
účast: Tygr, Padák, Glum, Karel, Šakal
zapsal: Glum
foto: Tygr