Roverský Řád Rodu Sovy

Třemšín

Dubnové Jižní Brdy

fotogalerie

strana 1 z 2

Z Prahy vyrážíme v sobotu ráno autobusem přes Příbram. Cíl Rožmitál pod Třemšínem. V Rožmitále naše první kroky vedou do městského muzea. Někdy se mu říká Brdský památník. Muzeum je to sice malé, ale velmi pěkné. Navíc paní na pokladně byla velice ochotná a podala nám i krátký výklad o exponátech. Taková vstřícnost se často nevidí. Bylo to velmi příjemné. Hlavním tahákem muzea je řezbářská sbírka heraldických znaků měst a erbů šlechtických rodů a model Katedrály sv. Víta na Pražském hradě ze slámy. Hlavně katedrála je úchvatná. Většina návštěvníků asi přichází do muzea ale kvůli jménu Jakub Jan Ryba. J. J. Ryba byl místní učitel a hudební skladatel. Má v muzeu malou vlastní místnost. V muzeu je možné získat pamětní razítko s obrázkem varhan na které Ryba hrál svou nejznámější skladbu Českou mši vánoční a další razítko je kopií jeho podpisu. Poměrně velký prostor je v muzeu věnován i Johaně z Rožmitálu, české královně a manželce Jiřího z Poděbrad. Podrobnější informace viz Praktické informace, webové stránky muzea.

Z Rožmitálu vyrážíme podél zdí zdejšího zámku, dříve hradu rodu Buziců a pánů z Rožmitálu. Je uzavřen a veřejnosti nepřístupný. Dnes snad patří pražskému arcibiskupství a to ho snad údajně pronajímá jakémusi soukromníkovi. Je to velká škoda. Hmotová dispozice starého panského sídla je velice zajímavá a působivé je i umístění na malém pahorku nad rozlehlou hladinou rybníka. Navíc zámek/hrad je dominantou města.

Přes Flusárnu jdeme po žluté značce k Rybově mohyle „Na Štěrbině“. Mohyla stojí v místech, kde si slavný skladatel sáhl dobrovolně na život. Sebevražda byla důsledkem tíživé životní situace. Od mohyly pak mizíme na zbytek víkendu do jižních brdských lesů. Po Husí cestě přicházíme na rozcestí pod Kobylí hlavu, kde si schováváme batohy v mlází a jdeme na malé „brdské lesní kolečko“ na lehko. Počasí nám celkem přeje. Mezi Kobylí hlavou a Třemšínem jsme sice trochu zmokli. Ale dešťové přeháňky neměli dlouhého trvání. Za nejhoršího deště jsme využili pohostinnosti Třemšínské boudy, což je pokud mi paměť dobře slouží jediná kamenná strážní lesnická chata v brdských lesích. Kdysi v ní hlídali lesníci lesy před pytláky. Na vrchol Třemšína už dorážíme opět za modré oblohy a slunce. Zdejší rozhledna už je pěkná stařenka a zub času se na její dřevěné konstrukci notně podepsal. Přesto po žebřících a úzkých, důvěru nevzbuzujících lávkách, lezeme na vrcholovou plošinu. Výhled z ní příliš není. Buky rozhlednu dávno přerostly, ale museli jsme si nahoru vylézt čistě pro ten pocit „být nahoře“.

stránky: 1, 2

účast: Glum, Šakal, Muk, Sokol

profil trasy

vstupenka do Brdského památníku v Rožmitále p. Tř. a pohlednice modelu Katedrály sv. Víta na Pražském hradě ze stébel slámy

pamětní razítka z Brdského památníku