nepřihlášen/a | přihlásit

Edelweiß

27. 12. 2014 - 3. 1. 2015

Tentokrát jsme se rozhodli nabourat zažitý scénář a vyrazit slavit Silvestra do Alp, a to rovnou na celý týden (když už tam člověk taky jede, že). Vzali jsme lyže a vyrazili do osady Einzigerboden (obec Stubach) s přilehlým lyžařským areálem Weißsee Gletscherwelt. V Stubachu si apartmán jako investici zakoupil Glumův současný a Šakalův bývalý spoluhráč z lakrosového týmu BAX Olivín.

Cesta tam

První zastávka je v Mnichově, kde nabíráme Gluma, který povánoční svátky strávil u Jara. Hlavně asi aby si zahrál Dominion v němčině. Pak už cesta více méně probíhá bez problémů až do Rosenheimu (dobře, byla tam asi hodinová zácpa za Mnichovem, ale to se ani nepočítá). Tam dokupujeme zásoby. Naše dvě auta v osazení Padák, Helena, Zuzka a Glum, respektive Nansen, Šakal a halda věcí, se drží pospolu a šinou si to do Alp. Navečer projíždíme serpentýny pod Einzigerbodenem a obydlujeme apartmán. O něco později, ačkoli podle plánu to mělo být daleko dříve, přijíždí Mikeš s kamarádem Pavlem a dívkou, jejíž jméno si nepamatuje ani Mikeš (a s Pavlem taky nic neměla).

Lyžování a jiné fyzické aktivity

Hlavní aktivitou týdenního pobytu mělo být lyžování. Bohužel bylo počasí proti, a to ihned dvakrát – jednak nebylo moc sněhu (zaplať Pánbú, že alespoň něco napadlo po Vánocích) - a dále bylo sychravo – zima, vítr, mlha. První dva dny proto vyrazili na sjezdovky jen ti nejzarputilejší lyžaři – Helena, Mikeš, Pavel a dívka. Návštěva nedalekého Kaprunu (cca 40 minut autem) musela být z vyprávění prostě boží. Zima, vítr, mlha, čtyřicet euro za permanentku, dalších čtyřicet za chlast v baru. Ostatní si buďto hráli, koukali na seriály a filmy (za celý týden jsme například shlédli skoro celý Okresní přebor a taky dost dílů Bratrstva neohrožených a tuším, že i Pána prstenů) a jednou vyrazili na procházku do zimy, větru a mlhy. Cílem bylo vylézt na pláň u jezera kdesi v kopcích. Nakonec jsme dorazili na konec nekonečných serpentýn, dopili placatku a šli radši dolů. Na pláni foukalo tak, že by tam člověk ani Křečka nevyhnal (to se ovšem jen tak říká a Šakal by ho určitě vyhnal).

Další pokus lyžovat proběhl prvního. Předpoklad byl, že i v „našem“ menším středisku a na těch něco málo otevřených sjezdovkách nebude moc lidí. Nakonec poměrně brzo vyrazili všichni až na Zuzku a Gluma, který ráno nebyl ještě zcela fit. Stejně mu ale po celý den v uších znělo „Alles klar“ a „Kto móžet byť preziděntom“. Výhoda pozdního nástupu na svah byla, že Glum od Padáka odkoupil permanentku, protože tomu se udělalo zle a šel se radši natáhnout. Nový pán ale permanentku stejně moc neprohnal – sjezdovka byla kratičká, stejně tam bylo dost lidí a ploten, a žaludek se stále ozýval. Ta permanentka byla asi prostě prokletá. Nejlepší byl asi sjezd dolů, kdy jsme to vzali ještě zavřenou, ale pořádně dlouhou sjezdovkou. Tedy až na ty kameny.

Nejlepší lyžování tak bylo druhého. Všichni jsme se vydali do Kaprunu, bylo pěkně, jezdilo nám to a vůbec.

Silvestr

Oslava Silvestru začala dobře, v tom máme své zkušenosti, aby se vše pak trochu zkomplikovalo. Část lidí chtěla jít k hospodě Paletta, aby oslavila příchod půlnoci á la masse, části se z vyhřátého apartmánu ale nechtělo. Někdy mezi byl Glum, který držel basu se Zuzkou a Šakalem, o půlnoci políbil Zuzku, převzal směnku od Šakala a vyběhl k Palettě. Když tam došel, už narazil jen na Mikeše, se kterým pak zašli na Flying Hirsch. Ostatní se vrátili druhou stranou Stubachu do apartmánu, vedeni Olivou, které se ohňostroj evidentně nelíbil (nebo líbil až moc). Nicméně po nějaké době jsme se opět srotili okolo stolu v apartmánu a pokračovali v inteligentní zábavě, ze které měli někteří modřiny ještě v únoru.

Paletta

Epicentrem společenského života ve Stubachu je penzion Paletta, kam jsme i my několikrát vyrazili. Penzion sice vlastní postarší Rakušan, ale ten má za partnerku poněkud mladší Češku a personál je také značně československý. My jsme v Palettě byli několikrát a i když to někdy bylo „za byznysem“ (počasí přes wi-fi, dřevo do krbu v apartmánu), vždy jsme se na chvíli zdrželi a skoro vždy i pokecali s obsluhou. Trochu jsme se seznámili, zejména pak Mikeš, který neustále flying-hiršoval („A dneska nepřijde ten, co tak moc pije?“ ptala se Gluma onehdy servírka, když Mikeš jednou výjimečně vynechal.). Vrcholem našich aktivit v Palettě byla sauna o jednom večeru. Pěkně jsme se zpotili, nazí vyváleli ve sněhu a připravili se na náročný večerní program.

Cesta zpátky

Všechno veselé jednou skončí a i my jsme nakonec museli Stubach vyklidit. Kdo by si ale kamarádů rád užil o něco víc a chtěl ještě něco zažít, nebyl zklamán – cesta domů byla v pravdě epická. Trable začaly už na rakouském území, protože z lyžařských středisek se valily mraky aut a snažily se vecpat na horské silničky. V Německu nebyla situace o nic lepší a dálnice na sever byla beznadějně plná. Jedeme tedy chvíli mimo ní. Šakal, Nansen a Mikeš pak míří rovnou domů, druhé auto se stavuje ještě v Rosenheimu. Do Mnichova je to vlastně jedna velká zácpa a ve městě také. Druhé auto se proto pokouší o alternativní trasu – podél Izery a mnichovského letiště do Landshutu, odtud pak po ne zcela dostavěné dálnici do Řezna. Těžko soudit, jestli se manévr povedl, ale žádné zácpy na cestě už nebyly. Stejně se ovšem druhé auto díky zpoždění v Rosenheimu nevyhnulo začínající vánici. Přes Dunaj v Řezně tak jelo třicítkou, vidět bylo taky tak na třicet metrů. Dále už byla situace o něco lepší, podařilo se nám chytit se za sněžný pluh, ale rychlost tím stoupla jen k padesátce. Konečně jsme byli na česko-bavorském pomezí, jen stěží jsme se ale přiblížili rychlosti 80 km/h. V Čechách už byla situace o poznání lepší a mohli jsme nabrat normální rychlost. Taková dobrodružná vložka na závěr.

účast: Glum, Zuzka, Padák, Helena, Oliva, Nansen, Šakal, Mikeš, Pavel + ?

zapsal: Glum

Nostalgický večer při prohlížení starých fotek z akcí
Oliva taky prohlíží...
Ráno na Kaprunu nevypadá zrovna vábně, ale jedeme...
Natěšenci na lyžovačku se mlhy nebojí, ti druzí zůstávají radši v chalupě
Tak hurá z kopce do mlhy
Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, je někde prima svezení...
Vyhlídka ze 3 029 m n. m.
Tak zkusíme poledne přečkat ve skibaru, třeba se to rozejde...
Mikeš zahání smutek pivem
Smutný pohled ze skibaru - nic se nerozešlo...
Večer se to trhá, pozor!
Další den raději Šetříme třičtvrtě-hodinovou cestu na Kaprun a lyžujeme u chalupy. Přidávají se i ostatní.
Tak psali, že je cesta uzavřená, ale vypadalo to zpočátku pěkně a konec jsme prostě nějak seškrábali. :-)
Romantický návrat do chaloupky
Večer v Palleti baru přispíváme víčkama od Underbergu Heleně na vysněnou skleničku (musí jich být celkem 98, tak jsme s tím počtem trochu pohnuli)
Oliva se vyloženě baví
Po mlžném týdnu to alespoň jeden den na Kaprunu vyšlo!
Návrat domů je opět v oparu. Snad si dobře zalyžujeme někdy příště...

foto: Helena

TOPlist