Řezno alias Regensburg
20. - 22. 4. 2012Chodím s Modrákem. To jen pro začátek, aby bylo jasno. Výlet do Řezna byl mou první akcí se Sovami (další hierarchii jako Havrani, Ostříži a Ptakopyskové jsem nepochopila…). Glum mě seznámil s tím, že tahle moje premiéra kromě jiného znamená, že mám tu čest napsat zápis do kroniky. Ostatní ho podpořili. Vlastně nezáleží na tom, jestli takové pravidlo vážně existuje, protože ať by mi řekli cokoli, spolknu jim to i s navijákem.
strana 1 z 2
Pátek 20. 4. 2012
Bylo nás pět – Glum, Muk, Šakal, Modrák a Já. Naše cesta s Modrákem začala tramvají, která nás dovezla za Šakalem. Do tramvaje jsme nastoupili přesně. Teda, přesně v tu dobu, co jsme se měli se Šakalem potkat o mnoho zastávek dál. No nic, nezbylo než jet časem do mínusu. Šakal je naštěstí trpělivý, což bude znovu vyzkoušeno v zátěžovém testu při zpáteční cestě. Nalodili jsme se všichni tři do auta a jeli pro Muka. Všechno v pořádku, Muka máme. Další a poslední zastávka byla někde u Berouna pro Gluma. Jsme všichni. Teď pár hodin dálnice.
Do kempu v Řezně jsme dorazili až za tmy. Na kole za námi přijel Glumův kamarád Zach. Zach je Američan a teď učí Angličtinu v Řezně. Cinkal mu baťůžek, což Glumíka rozzářilo. Já s Modrákem jsme zase ocenili nabídnuté preclíky. S preclíkem se hned staví líp stan, zvlášť když je tma. Následovala cesta do centra, kde nás Zach vzal na pivo. Místo účtu měl každý čárky na svém podtácku. Zaujalo nás to. Zaujala nás i svíčka, nakonec jsme z ní vyrobili novou, vtělenou do panáka. Zpátky do kempu nám po půlnoci už nic nejelo. Naštěstí jsme měli Gluma, ten nám to s jedním řidičem autobusu domluvil tak, že nás odvezl ještě dál od kempu, než jsme byli předtím. A to dokonce za výhodnou cenu. (Trochu přeháním, ale zas tak moc ne). Došli jsme pak do kempu pěšky.
Sobota 21. 4. 2012
V sobotu Modrák nechtěl vstávat. Nakonec se to ale povedlo a mohli jsme vyrazit. Vyrazili jsme autem od stanu ke koupelně vyčistit si zuby. Potom, protože bylo hezky, sluníčko, tak jsme jeli do Realu na nákup. Všichni jsme si tam ulovili spoustu Haribo medvídků a jiných užitečných věcí. Glum chtěl tak moc vyhrát eura z košíků až nakonec vyhrál plastový žeton. Všichni jsme mu záviděli. Další cíl byla Walhalla, mramorový chrám, který si v 19. Století nechal postavit Ludvík I. Bavorský. Je odtamtud žůžo výhled na celé Řezno a údolí Dunaje. Chvíli jsme se kochali a mrcasili se po schodech před Walhallou, zatímco Glum a Zach se šli kouknout dovnitř. Modrák zjistil, že si vzal jen vybité baterky do foťáku, tak odteď fotí už jen Šakal. Došli jsme pak do auta pro jídlo a tchoří deku a uvelebili se na trávě kousek u Walhally. Zahnali jsme hlad a pak chvíli hráli plácano-volejbal. Všichni jsme vyhráli. (K tomu bych jen doplnil, že se nám podařilo 72 plácnutí v řadě a to si pětkrát pinknul i Modrák…, Glum)
Následovala cesta na vedlejší kopec, kde byla zřícenina Donaustauf. Okoukli jsme tam trochu kamení, zkontrolovali výhled a zmapovali domorodce. Potom jsme se vrátili do kempu. Nechali jsme tam auto a vydali se znovu autobusem do centra města. Zach nás pak provedl od středověkého kamenného mostu přes zbytky městského opevnění, ohromnou gotickou katedrálu až na vršek věže v bývalé patricijské uličce, kde jsme zejména očumovali nějaký pár sedící u pizzy na střeše. Modrák nějak podcenil počasí, a tak jsme se my dva vraceli do kempu pro bundu. Zanedlouho jsme se ale zase šťastně všichni našli na břehu Dunaje, kde jsme si chvíli jen tak lebedili, rozmnožovali lékořicové Batmany v pivu a dumali, co s načatým večerem. Kluky pak napadlo, že bychom si mohli zahrát fotbálek. Zach znal jen jeden podnik s fotbálkem, takže volba nebyla těžká. Byl to poměrně mainstreamový klub, ale začal se plnit až v hodně pozdních hodinách, a tak jsme měli fotbálek dlouho jen pro sebe. Samozřejmě jsme zase všichni vyhráli, jsme prostě dobří. Přes Glumovu nevoli jsme šli relativně brzy spát (saláti…).
účast: Glum, Šakal, Modrák, Zuza, Muk
zapsal: Zuza
foto: Šakal