Prima sezóna
17. - 18. 11. 2007Poslední vandr letošního roku patřil kraji vyhaslých sopek, hradních zřícenin a dávno opuštěných ovocných sadů
strana 3 z 3
Milešovka, královna Středohoří, je celá oděna do zimního kabátu. Korunami stromů prosvítá slunce. Sníh v jeho paprscích jiskří. Ve svazích Milešovky to vypadá jako v pohádce. Pomalu vystupujeme po úzké zasněžené stezce z plání a lesa skrytého pod studenou, šedou mlhou do království nadýchaného sněhu, slunce a rychle plujících oblak. Na vrcholu nejvyšší hory Českého Středohoří nás vítá stará kamenná věž meteorologické observatoře. Co chvíli jí zahalí průsvitně bílý mračný závoj, který v nepravidelných intervalech sfoukává do korun stromů pod observatoří studený vítr. Pohled z Milešovky má podobu pohledu ze strážního koše na staré plachetnici pamatující časy Bartolomea Diaze. Na modré obloze mezi bílými cáry mraků a kondenzačních čar letadel plujících vysoko po obloze září slunce. Jeho svit a ostré světlo vhánějí slzy do očí.. Dole pod temenem hory se mezi mraky, které vítr zahnal z oblohy mezi sopečné homole Středohoří vlní mlha, která zakrývá celý kraj pod horou. Máme pod sebou rozbouřené bílošedé mračně mlžné moře. Pod jeho mléčně zbarvenými „vlnami“ jsou ukryty lesem porostlé kamenné kupy, meze plné mrazem přešlých šípků a trnek, sněhem pocukrované pláně kterými se vinou rozbředlé cesty polňačky, louky, stráně a terasy ovocných sadů, starobylé úvaly plné za poslední noci namrzlé rozorané země i úzký říční kaňon Labe. Tam někde pod oblaky jsou ukryté malebné vesničky Středohoří. Na temeni Milešovky je ticho, které ruší jen hvízdání ledového větru. Mlha se co chvíli pokouší z „rozbouřených mléčně mračných vod“ vystoupit na oblohu a zahalit i temeno Milešovky. Rozdivočelý vítr a slunce jí však znovu a znovu tlačí zpět mezi mraky a mezi kopce.
Meteorologická observatoř i všechny střechy dalších staveb na vrcholu Milešovky mají nasazen třpytivý náhrdelník ledových rampouchů. Vítr a slunce občas nějaký ledový krápníček od okraje střechy odlomí a ten se pak na okenních parapetech rozpadne do desítek blyštivých ledových střípků. Sněhu je toho dne na vrcholu Milešovky po kolena.
Po krátkém občerstvení v příjemné kamenné místnosti vrcholového bufetu vrchol Milešovky opouštíme. Mlha a mraky svůj boj se sluncem a větrem nakonec vyhrály. To tam je jiskřivé světlo dopoledne. Ve svazích Milešovky jsme brzy opět jen stíny bloudícími v šedé vlhké mlze. Klesáme co síly stačí do osady Bílka. Sníh mizí. Po červené značce míříme z Bílky po hrbolaté silničce na železniční stanici Žim. Přecházíme frekventovanou silnici Lovosice - Teplice a během několika minut se doslova utápíme v šedém mazlavém blátě a olšovém listí v bezejmenném údolí na březích Pstruhového potoka. Po rozbahněné cestě, připomínající ve fantazii blouznícího poutníka Halič v časech císaře pána, namáhavě stoupáme do sedla mezi Hadí vrch a kopec Stráž. Tam se cesta lepší. Po pravé straně se zvedá z lesů kupovitá silueta Kletečné a dole pod námi se táhne úval k pověstmi opředené vsi Stadice. Cesta kroutící se po louce prochází dávno zpustlým a neošetřovaným jabloňovým sadem. Staré stromy s rozložitými korunami dávno shodily listí. Větve starých jabloní jsou však dosud obsypány zelenými, žlutými a červenými jablky přes které už přešly první mrazíky. Jablka mají kyselou a nahořklou chuť. Jsou šťavnatá a jejich dužina studí příjemně v ústech na rozpáleném jazyku. V odpolední nedělní šedi, ty staré křehké ovocné stromy vonící jablky vypadají překrásně. Barevné koruny ostře kontrastují s bílými škraloupy sněhu na loukách plných uschlé hnědé trávy a mazlavých bahnitých děr zalitých šedivou stojatou vodou. Blažená chvíle.
Klesáme do lesa a hlubokým úvozem se dostáváme do Žimi. Kupujeme jízdenky na lokálku do Lovosic. Jakmile se nasoukáme do dýchavičného motoráčku, který se rozjede po trati kroutící se po svazích sopečných kup, objevuje se sluníčko a modrá obloha. Mraky na chvíli mizí. V motoráčku je teplo a klid. Vláček se monotónně kolébá po kroutících se kolejích ... Víkend končí a my na své zpáteční cestě do Prahy do poslední chvíle bloudíme svými pohledy po svazích a pláních Českého Středohoří ....
účast: Tygr, Glum, Padák, Šakal, Sokol
profil trasy
razítka z chat na Lovoši a Milešovce
Praktické informace:
Mapa
č. 10 České Středohoří západ 1 : 50 000 (KČT)
Doprava
- vlak Praha/Masarykovo n. – Opárno
- vlak Žim – Praha/Masarykovo n.
Trasa
1.den: Opárno žel. zast. – Opárno zřícenina hr.- po zel. tur. zn. Opárenským údolím – křižovatka zel. a žl. tur. zn. – po žl. tur. zn. Císařské schody – křižovatka žl. a modrá tur. zn. – modrá tur. zn. Lovoš – křižovatka žl. a modrá tur. zn. – po žl. tur. zn. Režný Újezd – modrá tur. zn. – Březno – Ostrý zřícenina hr. – křižovatka modrá a čer. tur. zn. pod Ostrým – čer. tur. zn. Milešov – z Milešova po silnici na Černčice – noční tábořiště v rokli Milešovského potoka pod silnicí za mostkem se sochou svatého (viz. mapa)
2.den: noční tábořiště – po silnici do Černčic – modrá tur. zn. směr Milešovka – křižovatka modrá a čer. tur. zn. – po modré tur. zn. na vrchol Milešovky – zpět na křižovatku modré a čer. tur. zn. – po čer. tur. zn. Bílka – Žim žel. st.
Zajímavosti v knihách a na webu
Knihy
M. Nevrlý – Nejkrásnější sbírka/Kraj barevných keřů (nakladatelství Skauting, Liberec 1998)
M. Mysliveček, L. Koubová, F. Vrbenská – Čas hradů v Čechách 1 (nakladatelství Horizont, Praha 1994)
T. Durdík – Encyklopedie českých hradů (nakladatelství Libri, Praha 1996)
Web
Stránky Petra Fabiana (skvělá panoramatická fota Středohoří)
Portál České středohoří.cz
Poznámka
Výše uvedené informace pokládejte pouze za jakýsi „nástřel“. Informace zde uvedené byly získány na základě osobních pocitů a zkušeností. Správnost uvedených údajů nemusí být stoprocentní.
