Stradonice - Nižbor - Řevnice
22. 5. 2010
Ráno Glum naskakuje do vlaku směr Beroun, aby se zde setkal s Padákem, Helenou, jejím psem a kupodivu i Mukem, který po dlouhé pauze vyrazil opět s rovery za zážitky. Ihned snídáme.
Beroun jen letmo procházíme. Ještě než skončí zástavba, přepadáváme malý sympatický obchůdek, kde dokupujeme snídani, rovnou tak tři či čtyři. Byť je brzy po ránu, začíná být nesnesitelné vedro. U potoka, jehož jméno na mapě chybí, panuje naštěstí příjemný chládek, takže tu nanedlouho usedáme. Alespoň máme možnost promyslet, jak nejlépe dojít do Stradonic. Nakonec se překvapivě nerozhodujeme pro nejjednodušší cestu. Vezmeme to oklikou přes známou rozhlednu Děd, ze které bohužel není nic vidět, jak jsme se okolo poledne mohli na vlastní oči přesvědčit. Po nádherném výhledu na okolo rostoucí mohutné duby opouštíme nejstarší rozhlednu v Čechách a obědváme. Pes Oliva se mezitím vesele honí za Glumovým tenisákem.
Vrch Děd opouštíme směrem na sever po zelené turistické značce. V lese se jde pěkně a cesta tak rychle ubíhá. Tématem rozhovoru jsou staré roverské akce a plány na nadcházející léto. Procházíme okolo vísky Zdejciny, kde Padák vymýšlí zkratku, která nás posléze opravdu dovedla k hradišti, konkrétně jeho jediné bráně, která kdy byla odkryta. Na cestě páchnoucí řepkou se zbavujeme posledních kousků snídaně.
Nu, hradiště vypadá opravdu jako hradiště po 1500 letech. Nic moc k vidění tu není. Alespoň že zde byly instalovány cedule s naučnými texty, které si tu a tam čteme. Po bývalých valech keltského sídla se šineme do středu obce Stradonice. Poslední úsek sbíháme po sjezdovce, přičemž se snažíme alespoň lehce provětrat Glumovy lakrosky. Nejnadšenější je přitom pochopitelně Oliva, která na svých čtyřech nohách vykazuje podstatně větší stabilitu než my ostatní.
Ve Stradonicích parkujeme v hostinci na návsi. V klidu si dáváme oběd, jen Glum občas odbíhá dovnitř hospody, aby zkontroloval, zdali čeští hokejisté stále ještě prohrávají se Švédskem. Venku se naopak můžeme pobavit zjevem a chováním jakéhosi motorkářského páru, který jako by přímo vypadl z nějakého amerického B-filmu (ve filmu by je ale za chvíli něco ošklivého sežralo, což se ve středních Čechách bohužel nekoná). Přibližně v polovině zápasu se zvedáme a jdeme na vlak. Na mostě přes Berounku jsme se ale náhle rozhodli, že vlastně nikam nepospícháme a třpytící se řeka stojí za smočení. Rozvalujeme se na břehu, popíjíme oběd, házíme si lakroskami a pánové se koupají – teda vlastně až na Muka, který radši poslouchá jakési záhadné mp3 (panují debaty, co vlastně děti ČSFR poslouchají – Dádu?). Asi po hodině nicnedělání jdeme na vlak, který nás přes Beroun dováží do Řevnic, kde zábava pokračuje deskovými hrami a intelektuální hrou dobyvatel (někdy též známou jako USA, USA).* Nad ránem akce končí.
* Toto jméno dostala hra při jiném setkání RS v Řevnicích (vzhledem k tomu, že Glumovi rodiče byli rok pryč v Německu, tak to bylo poměrně často). Jednalo se o přípravné setkání na cestu do Francie, kam jsme se v létě vydali a kam s námi překvapivě vyrazil i Muk. Asi se mu jarní procházka líbila…
účast: Glum, Muk, Padák a Helena s Olivou
zapsal: Glum
foto: Helena