Pán much (Slavkovský les)
5.–7. 7. 2013… příběh o tom, jak málo stačí, aby se rozpadla civilizace a řád, a člověk se jako smyslu zbavený proháněl po lesích.
strana 1 z 4
Pátek – svátek 5. 7. 7. 2013Scházíme se v osm na Hlaváku a doráží dokonce i poměrně rozespalý Glum ve svém fešném baretu. Padák naštěstí koupil místenky, takže se o naše místa nemusíme strachovat a za chvíli můžeme náš celý tucet nožek zaparkovat v kupé. Helena si pořídila cestovní skleničku na víno, kterou nám chce ihned ukázat v akci.
A jsme v Mariánkách. Opouštíme nádraží a končíme v první trochu slušnější restauraci, protože nám cestou značně vyhládlo. Jídelní lístek je plný klasických českých dobrot – je to přece jen hospoda U Švejka – a nakonec jsme všichni spokojeni, tedy až na ty, kteří si dali hranolky. Ale to jsme koneckonců chtěli – nic extra, prostě takovou českou klasiku včetně kulinářských chyb, kteří naši kuchaři dělají už od Sametu…
Po obědě jdou Padák a Glum sehnat nějaký igelit na spaní, protože tento jediný kus výbavy nám chybí. Kde to taky kupovat na Královských Vinohradech? Po obědě procházíme kolonádou, odtrháváme nezbedy od stánků (Šakala a Padáka Chodovar – proč si radši nedají místní minerálku? a Helenu pro změnu od stánku s cetkami pro Indiány). Pak už opouštíme lázně definitivně, byť to chvilku trvá. Okolo hotelu s děravou střechou (neprojektoval ji VH?) vstupujeme do lesa, abychom po chvilce došli k vodní nádrži Mariánské lázně. Moc tu ale neokouníme (koupat se tady stejně nesmí) a pokračujeme po modré k PR Smraďoch. Občas jdeme doleva, což jistě svědčí o pokračujícím ústupu pravičáků v kraji.
Smraďoch (přírodní památka) je docela pěkný, když v lese plyny „vaří“ vodu. Oliva je z toho tak nadšená, že by se nejradši napila. Pokračujeme k Farské kyselce, kde je neuvěřitelné množství hovad. Dáváme sváču, koukáme na kyselku a pak mizíme, když hovad začíná přibývat (ale ne, to bych byl k přišedším skautům nespravedlivý, vypadali sympaticky a člověku jich uprostřed Slavkovského lesa bylo až líto, vždyť to byli skauti vodní!?!?). Následně se šineme po červené okolo Popravčí louky až k rozcestí u potoka Rota, kde se můžeme podívat na Dlouhou stoku, kterou v severo-jižním směru přecházíme. Na velké opěvování okolní přírody už nemáme moc sil a spíše se věnujeme přistávání. Nakonec naše volba padla na místečko kousek od kopečku na Rozcestí a - to bych podtrhl - nedaleko od NPR Kladské rašeliny…
Po přistání, postavení šapita, jehož nepraktickou barvu může omluvit jen fakt, že ho koupil Modrák, a vyhloubení ohniště, Glum lamentuje, jestli se nepůjde podívat do rašeliniště. Nakonec se s Helenou domlouvají, že půjdou až ráno. Už při přípravě nocležiště nás otravují malé mušky. Po zapálení ohně se ale lehce stahují a okolo půl dvanácté, kdy jdeme na kutě, to vypadá, že v noci bude očekávaný klid…
účast: Glum, Šakal, Padák, Helena a Oliva
zapsal: Glum (upravila Helena)
foto: Helena