Roverský Řád Rodu Sovy

Norsko 2009

fotogalerie

strana 1 z 6

Vyrážíme v sobotu ráno kolem osmé z Prahy dvěma auty – jedno ve složení Šakal, Glum, Bobr a Tahák a ve druhém Padák, Helena, Drak a Modrák. Odjíždíme odděleně, první sraz máme až kousek severně od Hamburku, na odpočívadle Brokenland. Cestou se stavujeme v několika McDonaldech, především zásluhou hladového Padáka. Díky několika zácpám na A7 mezi Hannoverem a Hamburkem do Brokenlandu přijíždí asi o hodinu dřív Šakalovci, kteří volí cestu přes Berlín.

Naše cesta probíhala obdobně. Nejdobrodružnějším momentem bylo, když nás kousek za česko-německou hranicí chytli Simírovi kolegové a po poměrně dlouhém hledání vhodného parkoviště se nás zeptali, jestli nám na autě něco nechybí. Jelikož jsme na nic nepřišli, tak nás upozornili, že nám nefunguje jedno světlo. Někde po cestě si ho máme vyměnit, což se stalo za celou expedici asi třikrát.

Jinak byla cesta v klidu až na to, že u Ústí, v Drážďanech, před Berlínem, jižně od Grimmenu a následně i Rostocku a nakonec ještě před samým Brokenlandem se Tahák s Bobrem porvali…

V Dánsku přichází asi nejkrásnější úsek cesty (alespoň podle mě), jedeme po několika ohromujících mostech přes moře, dokonce i jedním podmořským tunelem (mezi Kodaní a Malmö) a především projíždíme Sjæland, krásný ostrov, na němž leží hlavní město Dánska. K večeru se blížíme k Göteborgu a asi 200 km jižně od něj přespáváme ve stanech na dálničním odpočívadle (Šakalovo auto však nevyužilo volnosti stanování ve Švédsku tak drze jako my a raději zajelo kamsi hlouběji do lesa). Ráno je hnusně, ovšem oblačnost se zanedlouho rozpouští a my vidíme v dálce moře. Cesta Švédskem je trochu nudná, v podstatě se jede asi 500 km dost podobnou, i když hezkou lesnatou a rovinatou krajinou, jen občas je vidět moře nebo je na chvíli přerušená dálnice.

Posádku našeho auta (alespoň tu kulturnější část) v Dánsku udivily tamní kostely. Dánům se totiž očividně líbí jeden typ, takže si ho hnedka postavili asi šestkrát.

Kolem poledne přijíždíme na hranici s Norskem a vydáváme se tak mimo hranice EU (i když Skandinávii je spíš lepší brát jako samostatný celek, bez ohledu na členství v EU – v Schengenu je totiž i Norsko, navíc kromě Finska mají všechny tyto státy svou vlastní měnu – koruny). Krátce na to projíždíme hlavním městem Oslem, které pak cestou zpět ještě navštívíme. Dál vede cesta po silnici, která je v mapě zapsaná coby dálnice, ve skutečnosti se ale jedná o naprosto obyčejnou ucpanou hlavní silnici, kde se kvůli zatáčkám nedá téměř předjíždět. Padák se vzteká, cítím se bezpečněji, když řídí Drak… Několik desítek km za olympijským Lillehammerem nás čeká místo, kde se setkáváme se Šakalovým autem – kostel v městečku Ringebu. Odtamtud již jedeme společně na parkoviště u národního parku Rondane ve výšce asi 1100 m n. m (Spranghaugen). Nacházíme se asi nejseverněji z celého našeho putování a je to znát: stmívá se totiž někdy kolem půlnoci a ráno je světlo od čtyř. Tma je navíc dost „průhledná“, takže je docela dobře vidět i v noci.

K cestě přes Norsko bych doplnil, že tamní systém mýtného vymyslel někdo, koho by měli kopat do rozkroku (do hlavy by to nemělo žádný efekt). Na hranicích nejde zaplatit kartou, v Oslu člověk naopak vůbec netuší, že má platit. Sám si musí zjistit, kde a kolik. Jinak jsme se po cestě stavili v jednom fjordu, abychom se podívali na pobřežní městečko. Městečko bylo pěkné, ale nebylo kam si sednout. Radši jsme rychle zmizeli.

stránky: 1, 2, 3, 4, 5, 6

účast: Padák, Helena, Glum, Šakal, Drak, Bobr, Modrák, Tahák

zapsal: Modrák (kurzívou dopnil Glum, poopravila Helena)

fotky jsou od Draka (doplnila Helena)