Roverský Řád Rodu Sovy

Krajní meze

Název akce byl vymyšlen až na dalším vandru a abych řekl pravdu, tak vůbec nevím, co má vyjadřovat.

fotogalerie

strana 1 z 2

Scházíme se tradičně na Hlavním nádraží v pátek podvečer. Nakonec jsme dali přednost vlakovému spojení i když je oproti autobusovému spojení pomalejší. Glum doráží na poslední chvíli se svojí tradiční igelitkou do vlaku plnou pochutin. Nervózně čekáme před odjezdovou tabulí, ačkoliv do odjezdu vlaku zbývá pár minut a označení nástupiště stále nikde. Po chvíli Padákovi přichází SMS od Českých drah, že vlak je v pohodě a odjede bez zpoždění. Na tabuli se ve sloupci Přes objevuje slovo Výchozí Beroun, čemuž moc nerozumíme, a tak se jdeme zeptat na pokladnu. Na pokladně nic neví a odkazují nás na informace. Na informacích nám s ledovým klidem sdělují, že předchozí vlak měl zpoždění a dojel pouze do Berouna, odkud bude i odjíždět. Prý se máme něčím svézt do Berouna a přestoupit. No hlavně, že přišla ta informační SMS, že je všechno v pohodě! Na poslední chvíli tedy nastupujeme do mnichovského expresu, kde nás průvodčí ubezpečuje, že expres v Berouně zastaví. Po výjezdu ze Smíchovského nádraží nás přeci jen trošku vyděsí hlášení, že příští stanice je Plzeň hlavní nádraží. Vše, ale dobře dopadlo, v Berouně přestupujeme a okolo osmé vystupujeme v Příbrami. Po výstupu z vlaku se již za tmy vydáváme skrz průmyslovou čtvrť Příbrami až do vesnice Podlesí, kde nás čeká první záchytný bod, místní pivovar. Dáváme si večeři a koštujeme místní nápoje. V hlavě mi utkvěl např. název Brdonoš nebo tmavé pivo Mikeš, jenž nám připomíná našeho veselého kamaráda. Po večeři se již vydáváme vstříc brdským lesům. Zhruba po kilometru rozbalujeme tábor a ihned jdeme spát, neboť je pěkná zima.

Ráno se budíme poměrně brzo, rychle snídáme, balíme a vyrážíme. Že v noci byla zima nám potvrzuje nedaleká mýtina, která je kompletně pokrytá zmrzlou jinovatkou. Ze žluté značky odbočujeme do kopce abychom si zkrátili cestu a napojili se na modrou. Cestou do kopečka se všichni poměrně slušně zahříváme, a jelikož svítí i sluníčko, je nám teplo. První přestávku máme na vyhlídkovém místě Kazatelna. Je zde pěkný výhled na celou Příbram a okolí. V lehkém oparu z mraků tak můžeme identifikovat Svatou horu, Březové hory i bývalý důl Vojna, dnes památník obětem komunistického režimu. Po zpevněných brdských cestách, kterých je zde od dob vojenského újezdu opravdu bezpočet, se dostáváme na cestu „Čihadelská“, kde přímo na vyhřátém asfaltu obědváme. Po celý den jsem skoro nikoho nepotkali, ale zrovna když jsme rozvalení na asfaltu, tak okolo nás projde obří skupina. Po obědě v blízkém hustníku schováme věci a nalehko jdeme na okruh po náhorní plošině. Nejprve míříme na nejvyšší vrchol Brdské vrchoviny – Tok (865 m. n. m.). Pro zajímavost Tok je pátou nejizolovanější českou horou. Nejbližším vyšším místem je 61 km vzdálený svah Sedla v Šumavském podhůří. Samotný vrchol moc zajímavý není, vlastně to není ani vrchol, ale spíš taková plošina, kde vrchol označuje pouze hromada kamení. Pořizujeme nezbytné vrcholové foto a míříme dál směr bývalá dopadová plocha Tok. Zhruba po 200 metrech nacházíme další vrchol Toku... Zde je dokonce i triangulační bod. Nicméně dle dostupných pramenů tento bod byl původně nejvyšším místem, ale v polovině minulého století došlo k přeměření a byl správně určen vrchol, tam kde je teď (=ta hromada kamení).

stránky: 1, 2

účast: Glum, Padák, Karel, Šakal

zapsal: Šakal

foto: Padák