Roverský Řád Rodu Sovy

Břeclavské popojíždění

O prodlouženém víkendu, na den české státnosti, i vydali se roveři na úrodnou Moravu protáhnout trochu svým bicyklům šlapky...

fotogalerie

Je čtvrtek kolem půl šesté odpoledne. Padák mě nabírá na Pražského povstání a ve svém velkém francouzském voze ubytovává kromě dvou kol a svých pěti švestek i můj obří batoh - sama se divím, proč mám o třetinu větší náklad než on, ale vše se zhruba za tři a půl hodiny vysvětlí :-).

Nejprve jedeme k Padákovi domů vyzvednout zapomenutou helmu a pak do nedaleké restaurace Na Paloučku, kde rozpouštíme pracovní vypětí v domácí gulášové polévce. Víkendově naladěni vyrážíme v půl osmé z Prahy po dálnici D1 do Brna a dále pak do Břeclavi. Tedy chceme vyrazit. Silniční provoz odpovídá blížícímu se prodlouženému víkendu a já se ptám, zda pětibodové hodnocení průjezdnosti Prahou ještě vůbec stačí. Chtíce varovat své přátele, voláme Glumovi a jeho posádce, který ovšem s klidem sobě vlastním sleduje spolu se Šakalem hokejové utkání Kanada versus Švédsko a dříve než po zápase nehodlá vyrazit.

Za Brnem jsme se tak trochu zamotali a místo po dálnici, střihli jsme to do Břeclavi po okreskách. Výhodou byl malý provoz, a tak nás moje malé navigátorské selhání zas tak moc nebolelo.

Před Břeclaví se Padák za volantem z ničeho nic prudce udeřil do čela. Náš zkušenostmi ošlehaný rover si poprvé v historii stanování zapomněl spacák a záhada mého obřího batohu je tím pádem rozuzlena. V Břeclavi tedy stavíme u Teska a doplňujeme zásoby o nezbytnou Colu, pivo a spacák pro Padáka. Po chvíli debatování bereme dekáč za 399 Kč a mizíme k pokladně (spacák je tu možné pořídit už za dvě stovky, ale od koupi nás odradilo upozornění, že je nutné – s několika vykřičníky – ho před použitím nechat 48 hodin vyvětrat).

Konečně přijíždíme k penzionu Pekových, kde nás už vítá Dáda a Tygr s červeným a bílým kanistrem :-). Jsme tu první, a tak se pomalu rozkoukáváme, stavíme stan a vyprazdňujeme kanistry. Zhruba ve třetině bílého kanistru dorážejí ostatní a následují nás. Kanistry posléze odhazujeme v dál.

Ráno se vydáváme procházkou do potravin pro něco k snědku. Cestou se zastavujeme v příjemné kavárně, na jejíž zahrádce si vínem zkyslé patro léčíme kávou, zmrzlinou a dortem. Někteří se, pravda, musí trochu přemáhat. Po snídani ještě cyklosestava – Šakal, Glum, Dáda s Gabčou a Laďou, Padák a já, zběžně kontroluje svá kola, aby se mohla vydat na první vyjížďku – do Lednicko-valtického areálu.

Jako první míjíme státní hranici, nyní ve stylu oslav české státnosti, včetně hlídky v dobovém oblečení obklopené houfem turistů. Fotíme se na závoře a přesunujeme se dál. Terén je tu rovinatý, cesty většinou lesní a nenáročné. O kus dál se nám otevírá nekonečná zelená pláň končící Hraničním zámečkem. Zastavujeme pro orosenou odměnu a následně prcháme před davy turistů (převážně cyklistů) k nedaleké chýši jako z večerníčku O pračlovíčkovi, kde odpočíváme, napájíme vyschlá hrdla a cpeme pupky sušenkou.

Po chvíli se zvedáme, abychom pokračovali v trase. Červená turistická značka nás vede kolem loveckého zámečku, tzv. Rendes-Vous, postaveného jako klasický vítězný oblouk. Zámeček byl zasvěcen bohyni lovu Dianě, a tak se mu také říká Dianin chrám.

Lesní cesta nás dále směruje k místu, kde je téměř mezi stromy vystavěna goticky se tvářící kaple svatého Huberta, patrona všech myslivců a lovců. Na kapli, alespoň pro mě, je zvláštní pohled, neboť vás překvapí náhle, do poslední chvíle schovaná za nicnenapovídající zástup borovic, za les, který dělá, že nemá o kultuře ani páru. U kaple je samozřejmě přítomen podnikavý skřítek nabízející vychlazené nápoje z ledničky na diesel agregát za nekřesťanské peníze.

S větrem o závod pak jedeme dál a přijíždíme ke třem nahatým krasavicím s půlkruhovým chrámem za zády. Je to chrám tří Grácií necelý kilometr od Hlohovického rybníka.

V žaludku nás tlačí prázdno, a tak se poohlížíme po nějakém příjemném místě na svačinu. Nacházíme výborný bufet a tlačíme do sebe mimo jiné výborné topinky se syrečkovou pomazánkou. Těžko se pak loučíme, ale musíme myslet na navrátila a za světla dorazit zpět.

Večer trávíme spolu s ostatními necyklisty. Někteří s vějířem karet, jiní zabráni v hovor, samozřejmě v přítomnosti nově doplněných kanistrů s živou a mrtvou vodou z pálavských vrchů. S přibývajícími hodinami mizí od stolu kamarádi jeden za druhým, až zůstávám jen já s Glumem a prázdný kanistr, což nás z míry nevyvedlo – doplňujeme jej vodou z kohoutku a hovoříme dál. Ráno nám potvrdilo, že očista vodou byl geniální nápad.

Na sobotu je v plánu návštěva vinných trhů ve Valticích, kam se nyní už jen ve čtveřici – Šakal, Glum a já s Padákem – přesouváme na kolech. Ostatní volí přesun autem. Cestou do Valtic zastavujeme u Appolonova chrámu a natahujeme své údy na břehu Mlýnského rybníka. Glum sundává svůj dvacetikilový batoh s dvěma baleními pétanque a hrou, kterou pak na sluníčku hrajeme celé dopoledne.

Po příjezdu do Valtic na nás padá mrzutá nálada z přeplněných ulic a halasné vinné trhy záhy opouštíme, abychom se na Valtickém náměstí svalili do trávy. Gluma s otlačenými rameny se nám zželelo, a tak si odpoledne krátíme hrou v pétanque.

Večer na zahrádce Pekových grilujeme, klábosíme a s plnými žaludky poté utíkáme dovnitř před zimou. Večer plyne podle moravského folklóru, ale ke kanistrům, na které si již naše těla vybudovaly nějaké ty protilátky, přidává Tygr i láhev průzračně nevinné „šťávy“ ze švestek, a tak je opět nutné některé účastníky zájezdu následně uložit ke spánku násilím :-).

Ráno zažíváme v kavárně u milé slečny takové břeclavské déjà vu, poté nakupujeme snídani a domlouváme výlet do Mikulova v sestavě Šakal, Glum, Nansen, Padák a já. Bohužel nám plány překazil Padákův Renault, jemuž se díky neustálému otevírání dveří vybila baterka. Šikovný mechanik, kterého zavolal Dádin švagr Laďa, nám baterku pomohl dobít, ale vzhledem k tomu, že by měl motor dobíjet bez přerušení alespoň sto kilometrů, vracíme se z Břeclavi do rodného hlavního města přímo. Velký dík patří bodrému mechanikovi, který za svou pomoc v neděli nic nechtěl.

účast: Šakal, Glum, Padák a Helena, Tygr, Dáda a její sestra Gabča s manželem Laďou, Nansen, Čuty a Marta

zapsal: Helena

Foto: Helena a Padák