Cortina d'Ampezzo
22. - 29.7.2006Vápencové věže a skupiny stolových hor v Dolomitech kolem Cortiny d´Ampezzo učarovali asi každému, kdo je měl možnost spatřit na vlastní oči. Chtěli jsme se zařadit do nekonečné řady jejich obdivovatelů a tak jsme se tam na konci července vydali také.
strana 1 z 4
Sobota 22.7.
Z Prahy vyrážejí ráno 2 auta. Sraz je domluven na benzínové pumpě na Dolním Dvořišti. Nansen veze Evíka a Sokola. Kamila má na palubě Draka a Lucku s Padákem. Cesta na státní hranici proběhla bez větších zajímavostí. Nansen několikrát ladil na svém rádiu oblastní rozhlasové stanice a nechal si hrát zaručené hity které jsou ale jen těžko poslouchatelné :-) V Budějicích mu mermomocí muselo jedno auto s pořádnou pakáží na palubě ukázat, kdo je pán silnic a počastovat ho tou správnou češtinou a pak jednou Nansen demonstroval jak se jezdí v hustém provozu se záchrankou na široké, ale jen dvouproudé silnici.
Asi v 11:30 jsme se úspěšně setkali u pumpy na hraničním přechodu. Po nezbytném zakoupení baget a dalšího občerstvení byl určen další společný sraz, odpočívadlo nad Mondsee před Salcburkem a Nansen celý žhavý do řízení vyrazil směr Freistadt a Linec. Kousek před rakouskou dálnicí konečně vyladil na svém přijímači vhodnou rakouskou rozhlasovou frekvenci, sešteloval střešní okno, aby vzduch v autě byl dýchatelný a zatížil plynový pedál „cihlou“ a určil tím svému kočáru konstantní rychlost. U Mondsee na parkovišti se nechal nešikovně zablokovat rakouským důchodcem, takže neměl šanci vyjet, ale naštěstí včas odjelo auto před Nansenem a tak po krátkém odpočinku a dalším určení směru cesty bylo možné vyjet vstříc pořádným kopcům.
Úspěšně jsme objeli Salcburk a po několika kilometrech dálnice konečně zajeli na silničku vedoucí typickým alpským údolím a jeli co předpisy dovolovaly směr Glossglockner – Hochalpenstrasse. Než jsme dojeli k závoře mýta a začátku téhle slavné alpské silnice krásné počasí bylo to tam a začalo pršet. Na slavnou serpentinovou silnici jsme vjížděli v proudech deště a cárech mlhy. Naštěstí, když jsme se vyškrábali až do nejvyššího sedla pršet přestalo a mraky se trhly, takže jsme i něco viděli. Udělala se pořádná zima. Na nejvyšším bodě silnice jsme určili cíl naší dnešní cesty camp v Misurině nedaleko Cortiny d´Ampezzo. Kamila a spol. záhy odfrčeli. Nansenovo auto si ještě zajelo na odbočku směr vlastní Glossglockner, aby tuto jedinečnou horu mohli jeho pasažéři shlédnout na vlastní oči. Počasí na alpských svazích směrem na Lienz se vylepšilo a v italských Tyrolích už bylo zase krásně. Objevily se první úžasné vápencové věže, fantastické jehly a stolové hory. Do Misuriny jsme vjížděli za krásného červencového soumraku.
Neděle 23.7.
Naplánovali jsme jednoduchou „aklimatizační“ túru skupinou Cadini, abychom si očíhli jak ty Dolomity vlastně vypadají. Vyrazili jsme poměrně pozdě. Ale charakter výletu byl takový, že to nemělo žádný zásadní význam. Rozhodli jsme se projít část poměrně velmi frekventované stezky Sentiero A. Bonacosa. Z kempu jsme podél lanovky vystoupali k chatě Col de Varda, zde se napojili na horský chodník a přes suťová pole zamířili do štěrbiny, která je nazývána sedlo Misurina. Odtud jsme uklesali do suťového kuloáru Ciadin de la Neve, abychom se znovu pěkně cik, cak jak to v horách bývá vyšplhali pod Torre del Diavolo a po štěrkové moréně sešli na krásně rozkvetlé louky u chaty Fonda Salvio. Po celou túru jsme měli krásné výhledy na všechny strany. Spokojeně jsme konstatovali, že mapa podle které jsme se chtěli v Dolomitech orientovat je dobrá a vydá více než za barevnou omalovánku. Jen nám chvíli trvalo než jsme si zvykli na pro nás nezvyklé měřítko 1 : 25 000. Lucka s Evíkem se zase vyžívaly ve vyhlížení horských chat, které jsme měli mít na trase. Podle toho jak mávaly obě rukama zřejmě zahlédly polovinu horských chat postavených v Sextenských Dolomitech :-) U chaty Fonda Salvio jsme si dali pozdní oběd a chvilku poseděli. Protože čas kvapil hlavní chodník jsme opustili a po nádherných horských loukách jsme se vrátili zpět do campu. Udělali jsme dobře. Celý týden s pravidelnou přesností kolem šesté večer se nad hory přihnala bouře a kromě blesků a hromů taky pěkně zalévala všechno co jí přišlo do cesty. Nansen bouřku právě tento večer pozoroval a konstatoval, že termické vlivy měli na svědomí, že bouřka přes Misurinu prošla hnedle třikrát. Vyhřáté vápencové věže si jí mezi sebou posílaly jak kouli v kulečníku.
účast: Drak, Kamila, Evík, Lucka, Padák, Nansen, Sokol
Praktické informace:
Mapa
Doprava do/z Itálie: vhodný autoatlas
Horské túry: mapa č. 03
Cortina d´Ampezzo e Dolomiti Ampezzane 1 : 25 000 (TABACO)
Průvodce oblastí
Horské túry:
Zajištěné cesty Dolomity sever (Kompass/Marco Polo, Praha 2003)
Paul Werner/Klettersteig Atlas (Freytag-Berndt, Praha 2001
Trochu historie:
Milan Čepelka/Fronta v Dolomitech 1915 – 1917 (Hodek DTP Studio, Lysá nad Labem)
Doprava
Osobním autem. Je mnoho možností. My zvolili následující trasu Praha – Dolní Dvořiště – Linz – Salcburk – Grossglockner Hochalpenstrasse – Lienz – Toblach – Misurina/Cortina d´Ampezzo
Trasa zpět Cortina d´Ampezzo – Toblach – Bruneck – Brennerský průsmyk – Innsbruck – Salcburk – Linz – Dolní Dvořiště - Praha
Dálniční poplatky
Ubytování
Co jsme prováděli
23.7. „Aklimatizační výlet“ po horském chodníku Sentiero A. Bonacosa (Skupina Cadini) : Misurina 1756m – Rif. Col de Varda 2115m – Forc. de Misurina 2395m – Forc. del Diavolo 2598m – Rif. Fratelli Fonda Salvio 2367m – Misurina 1756m
24.7. Pěší túra po bojišti I. sv. války, převážně po historickém chodníku Sentiero Storico č.6A (Monte Piano/Sextenské Dolomity): Lago de Antorno 1866m – Val de Rinbianco 1718m – Monte Piano (severní kupa) 2305m – Monte Piano (jižní kupa) 2324m – Rif. Angelo Bosi 2205m – Lago de Antorno 1866m
25.7. Via Ferata A. L. Strobel (Skupina Cristallo/hřeben Pomagagnon): Camp Olympia 1280m – Punta Fiames 2240m – Forc. del Pomagagnon 2178m – camp Olympia 1280m
26.7. Via Ferata E. Bovero (Skupina Tofana): Camp Olympia 1280m – Passo Posporcóra 1720m – Col Rosa 2166m – camp Olympia 1280m
27.7. Odpočinkový výlet na Kleiner Lagazuoi a sestup skalním tunelem Galeria del Lagazuoi z doby I. sv. války (Skupina Fanes): R. Nona 1985m – Forc. Col del Bos 2331m – Forc. Travenanzes 2507m – Forc. Lagazuoi 2573m – Rif. Lagazuoi 2752m – Passo Falzarego 2105m – R. Nona 1985m
28.7. Boulderování v Passo Falzarego a výlet k vodopádu v údolí Fanestal (Skupina Fanes): Passo Falzarego 2105m / Camp Olympia 1280m – Crepe de Cianderou 1753m – Passo Posporcóra 1720m – Cascata de Fanes 1380m – camp Olympia 1280m
Poznámka
Výše uvedené informace pokládejte pouze za jakýsi „nástřel“. Informace zde uvedené byly získány na základě osobních pocitů a zkušeností. Správnost uvedených údajů nemusí být stoprocentní.
