Cesta Hrdinov SNP
15.8. - 17.8.2008Karpaty tentokrát byly lehce "krvavé" :-) Poslyšte příběh o krásných horách, krvavých patách a bolavých puchýřích.
strana 1 z 2
V pátek večer, z rozkopaného pražského Hlavního nádraží, míříme na východ. Jedeme do travnatých svahů, kosodřevinou porostlých hřbetů, skalnatých strží a vlhkých údolí. Jedeme do Karpat . Letní nocí plnou deště a bouřkových blesků se řítí na Čadcu a pak dál tou východní karpatskou zemí, tunelem v soutěsce u Strečna, říční nivou Váhu na Liptově, údolím Hornádu na Spiši dál a dál, až do horkých rovin východního Slovenska pravý „Cigánský vlak“. Nejde o rasistickou urážku. Jde jen o vzpomínku na časy, kdy vlaky na východ patřily „cigánům“, vojsku a horolezcům. Občas to v takových vlacích bývávalo hodně divoké. Ten čas již minul. Nevím proč tento páteční večer, již od Kolína, nastupovali celé „cigánské rodiny“, ruce plné tašek a ranců. Křik, halas a smích. Vojska však nebylo a horolezců pomálu. A přece Cassovia byla plná. Snad se tam daleko na východě v osadách u Michalovců, pod Sninou nebo na Ondavě chystala nám neznámá velké slavnost, veselica či svátek. Chodbičky vagónů opanovala „cigánská řeč“, táhlé písničky, sem tam nějaké to zavýsknutí. Matky a děti podřimovali na sedačkách kupátek, chlapi postávali u oken v chodbičkách a přihýbali si z lahví vonících po domácí pálence z čerešní ....
Vystupuje rozlámaní a nevyspalí brzy po ránu v Popradu. Přestupujeme do autobusu a studenými karpatskými údolími ve kterých se pomalu rodí den po silnici plné zatáček, v mapě jí říkají Gotická cesta, míříme do Telgártu pod Královu holu.
Když telgártské kostelní hodiny odbíjejí sedmou hodinu ranní, opouštíme osadu v rovinách Horehronského podolie a mezi posledními domky po pastvinách stoupáme zvolna vstříc karpatskému pralesu na úpatí svahů Královny východních Nízkých Tater. Stoupáme do svahů Královej hole. Vybrali jsme si zelenou značku vedoucí přes Královu skalu. Neujdeme ani půl kilometru a pot se z nás jen lije. Na svazích pastvin, které tu a tam zdobí seschlé kravince a ohromné fialové hlavy pcháčů – bodláků, se vlní stébla trav. Po dešti, který máme od meteorologů slíbený na celý den zatím není ani památky. Mizíme v lesním šeru a prvním polomu. Značka se ztrácí mezi popadanými kmeny, které neodolaly vichřici. Zdá se, že mezi pokroucenými větvemi polomů se vine pěšina. I ta však brzy mizí. Dál tedy stoupáme cestou necestou po ramena skryti ve vysokém maliní. A dech se krátí. Na všechny strany stříká chladná voda nočního deště, která se zachytila na širokých listech malinové stráně. Drak rovnou do úst sbírá sladké, červené plody a dokola vychvaluje jejich delikatesní chuť...
Konečně je tu pevná dřevařská cesta. Porada s mapou, vytyčení směru a po chvíli znovu nacházíme zelenou značku. Stoupá, po úzkém místy rozbahněném chodníku z obrovských plochých balvanů, do karpatských vodou nacucaných smrčin. Ty končí už vysoko nad Telgártem na zvolna zarůstající polaně. Dřevařské cesty jsou tu nezpevněné a rozryté od vody karpatských dešťů a sněhů. Polana přechází v pole kosodřeviny. Dlouhé, mokré jehlice a houževnaté větve nám masírují unavené nohy. Vzduch je provoněn limbovou pryskyřicí. Kolem hlav nám krouží roje protivných much. Šátky na hlavách nedokážou pobrat pot, který štípe v očích. Kosodřevinu střídá nekonečná pláň „bobulek“, pláň borůvek a brusinek. Modré borůvky jsou sladké, červené brusinky trpké. Drak se přímo pase. Sundáváme batohy, funíme jak medvědi a v našich hrdlech syčí bublinky minerálky, kterou se osvěžujeme z pet-láhve. Vychutnáváme nádherné karpatské ráno. Drak s nekonečnou trpělivostí kárá hejno much, které nám nechce dát pokoje ...
Nad „bobulkovou“ plání se vypínají, tři, možná čtyři mohutné skalní bloky. Jsou oděné do široké sukně z jehlic kosodřeviny a košile z hořce vonících severských lišejníků. Králova skala a její menší kamenné družky. Šplháme po šedých kamenech na temeno nejvyšší skalky. Přes sedlo Snehová jama vidíme jihovýchodní travou porostlý svah Královej hole. Temeno kopce patří vysokému televiznímu vysílači. Zpoza masivu Východní královny Nízkých Tater se nese zlověstné hřmění a obloha se rychle zatahuje. Přichází bouřka a s ní déšť a studený vítr. Meteorologové se strefili. Krásné, slunné a vonící karpatské ráno střídají na zbytek dne dešťové přeháňky a občasné poryvy větru. Bouřka nás naštěstí míjí. Přes údolí Hronu pluje skryta v šedých mracích nad lesy Muráňské planiny kamsi za Červenou Skalu. Zlověstně burácí, pouští hrůzu, ale neublíží. Údolí Hronu se halí do bílé mlhy. Stoupáme skrápěni deštěm a zachumláni do ponč, čepic a bund na vrchol Královej hole. Jsme tam asi ve tři čtvrtě na jedenáct. Schováváme se do malé předsíňky obrovské budovy patřící k vysílači, která je jinak pustá, prázdná a bez života. Obsluha je ukryta kdesi za špinavými okny, v bludišti potemnělých chodeb a schodišť megalomanské budovy, která vypadá celkově velice omšele a zpustle. Snídáme, sundáváme propocená trička, odpočíváme. Sokol cítí, že v sobě nemá jiskru, za celou dobu stoupání nechytl své tempo. Ke všemu se ještě rozhodly zlobit ponožky a nepohodly se s patami. Sokol tuší potíže :-( Vrchol kopce i hřeben zmizel v bílém mraku. Vítr ho občas roztrhá ....
účast: Drak, Sokol
Omlouvám se všem pravopiscům a strážcům jazyka. Záměrně, protože to pro mě bylo pohodlnější, jsem u slovenských názvů kopců a míst vynechal změkčující čárky. Králova hola by správně mělo být napsáno Král`ova hol`a atd.
Pro zájemce několik základních informací:
Mapa
č.123 Nízké Tatry-Králova hola
1 : 50 000 (VKÚ Harmanec)
Doprava
- vlak Praha hl. n. – Poprad, bus Poprad – Telgárt
- bus sedlo Čertovica – Poprad, vlak Poprad – Praha hl. n.
Trasa
1.den: Telgárt (zelená značka) – Králova skala – sedlo Snehova jama – Králova hola(červená zn.) – Orlová – Bartková – Ždiarske sedlo – Andrejcová – sedlo Priehybka – Velká Vápenica – sedlo Priehyba (spaní ve stanu)
2.den: sedlo Priehyba (červená zn.) – Kolesárová – Oravcová – Zadná hola – sedlo Homolka – polana Havrania – Ramža – Bacúšské sedlo – sedlo za Lenivou – Čertovica
Může se hodit
Stránky slovenské horské služby
Stránky horského internetového klubu
Sprievodca hrebeňom Nízkých Tater vše podstatné (podmínky pohybu v NP Nízké Tatry, horské chaty, počasí, itinerář horských túr atd.)
Turistický průvodce Ivo Petr – Slovenské hory (nakladatelství Mirago Ostrava, 2002)
Trocha poetiky z pera známého „karpatského“ spisovatele
M. Nevrlý – Nejkrásnější sbírka
Kraj nekonečných horských hřebenů (nakladatelství
Skauting Liberec, 1998)
Poznámka
Výše uvedené informace pokládejte pouze za jakýsi „nástřel“. Informace zde uvedené byly získány na základě osobních pocitů a zkušeností. Správnost uvedených údajů nemusí být stoprocentní.
