Český les
30. 11. – 2. 12. 2019Konečně do šlo i na dosud opomíjené území v jihozápadních Čechách, kam už jsem se chystali dlouho.
strana 1 z 3
sobotaKupodivu bez problémů (ze strany ČD) se potkáváme ve vlaku na nádraží Praha-Smíchov. Karel, Glum a Šmoula jedou už z Hlavního nádraží, zatímco Šakal přistupuje na Smíchově. K cestě do Domažlic se dá říci pouze následující: Karel má spoustu (jako že fakt hodně) krabiček jídla, Glum po celou dobu šustí svojí nezbytnou cestovní igelitkou s dobrůtkami, Šmoula má na nohou trochu lepší tenisky a říká, že je to v pohodě (je poslední listopadový den). Vzhledem k tomu, že v Domažlicích máme cca 40 minut na přestup, jdeme se občerstvit do přednádražního stánku s názvem „Chodský mekáč“. Tento název nalezl Šmoula ve svém mobilním zařízení, na stánku ovšem žádný takový název nikde nevisí. Mnohem důležitější ale je, že tu mají vyhlášené a prověřené pivo z nedalekého Koutu na Šumavě*. I přes jistou nepřízeň počasí, jednomu pivečku jsme neodolali. Jediný Karel využívá možnosti načerpat poslední zbytky tepla v nádražní čekárně. Přesně na čas odjíždíme krásným, německým, přeshraničním, lokálním vlakem (Tahák by měl radost) do České Kubice. Protože se jedná o poslední zastávku na české trati, tak je nádraží, jak už to tak bývá, patřičně předimenzované pro dnešní dopravu.
Neleníme a rovnou se vydáváme skrz vesnici rovnou vzhůru k nejvyššímu vrcholu Českého lesa. Z cesty mi utkvěl v paměti hlavně kvíz, kdy napsal Daniel Defoe knihu Robinson Crusoe. Probíhá tipování a každý sází malé pivo. Správná odpověď je roku 1719. Nejblíže je Šakal a dodnes na ty piva čeká… (stav k 19. 1. 2021).
Cestou vzhůru procházíme okolo Jubilejního hájku, vysázeného roku 1928 k výročí založení republiky. Jsou zde zajímavé druhy dřevin, což je i popsáno na informačních cedulí. Další zajímavostí po cestě je altánek s Českou studánkou. „Blahoslavená voda ta rozum nekalí a kapse neškodí“. Moudro jistě hezké, ale místo údajně silně vyvěrajícího pramene, je tu spíše taková lepší louže. Okolo druhé jsme již na vrcholu Čerchova (1042 m. n. m.), nejvyšší hory Českého lesa.
Dominantou Čerchova jsou bezesporu dvě věže – původní kamenná rozhledna z roku 1905 a vyšší vojenská betonová věž z let 1979 až 1982 určená pro radiový odposlech. Ostatně celý vrchol Čerchova byl až do roku 1990 nepřístupný a prý dokonce obehnaný minovým polem.
Vzhledem k mrazivému a mlhavé počasí je rozhledna zavřená, ale kupodivu je otevřeno místní občerstvení. Na chvilku se tedy jdeme ohřát. Občerstvení se nachází v bývalé vojenské budově, čím se vysvětluje poněkud zvláštní výzdoba z pokrytá socialistickými trumfy z dob minulých. Venku je dokonce automat na limonády a pivo, kdby bylo občerstvení náhodou zavřené.
Po chvilce se zvedáme a sestupujeme z vrcholu dolů po panelové, lehce klouzavé, cestě až do Capartic. Chvíli ještě postupujeme po červené, ale pak odbočujeme do lesů a potmě hledáme místo k přenocování. K přesné lokalizaci v listopadové tmě využíváme i moderní technologie GPS. Za nepříjemné vlhké zimy jdeme spát.
účast: Glum, Šakal, Karel, Šmoula
zapsal: Šakal
*V roce 2020 nás všechny zarmoutila zpráva, že pivovar Kout na Šumavě jde do konkurzu.
Nevědomky jsme tak měli poslední možnost toto výborné pivo ochutnat :-(Proč pivovar zkrachoval?
Holt asi nebyl nejlepší nápad odkázat pivovar svým dvěma manželkám :-)
Podrobnou historii, tohoto svého času jednoho z největších pivovarů v západočeském kraji, naleznete zde.
