nepřihlášen/a | přihlásit
strana 2 z 3
Naší pěší pouť po Brdech zahajujeme na červené značce v Lochovicích. Míříme na severní úpatí Plešivce k Čertově rokli. Tady u jedné z lesních cest schováváme batohy a jen na lehko, sbíháme prudkou stráň do údolí k Litavce do místa, kde se říká Na Bělidle. Litavku přecházíme po silničním mostě a napojujeme se na žlutou značku stoupající na vrch Ostrý. Glum se v rámci zkratky rozhoduje přeskočit starý náhon vedoucí podél silnice a vyškrábat se na značku přímo lesní strání zvedající se za náhonem. Nápad zajímavý, provedení nešťastné. Má z toho mokro v botách a kalhoty mokré ke kolenům. Ale pobavil. To tedy ano :-) Údajně „nepřátelský“ břeh mu nedovolil překročit náhon suchou nohou. Travní drn nevydržel tíhu Glumova těla a Glumík skončil ve vodě. Další pouť na vrchol Ostrého proběhla v poklidu. Ve starém lomu jsme minuli starý trampský camp a na vrcholu kopce si prohlédli zbytky zemního valu bývalé středověké tvrze a ruiny dřevěné palisády, kterou zde na temeni kopce v minulosti patrně postavili milovníci „šermířsko-fantasy her“. Sokol krátce prošmejdil i blízké odvaly pamatující povrchovou těžbu železné rudy. Stejnou cestou po které jsme přišli se vracíme ke schovaným batohům a stoupáme na Plešivec. Počasí je parádní. Slunce, modrá obloha, daleká viditelnost. Občas zafouká studený vítr.
Na Plešivci si dáváme oběd. Vzpomínáme na Kačera a jeho moudro – „Kluci, když mi vezmete usárnu, půjdu rychleji a nebudu tak zaostávat za ostatními.“ Kdysi tento trik, na svazích Plešivce, zkoušel na Gluma s Padákem, tehdy rádce Sovích družin při jedné ze zimních výprav do chatky - vilky Národního muzea, kterou jsme mívali půjčenou přes „paní Muflonovou“. Na Čertově kazatelně Glum vzpomíná, kterak kreslil plánek zdejšího hradiště a suťové terasy pod Kazatelnou. Jo, jo. Čas letí. Z vrcholu Plešivce klesáme ke kameni Viklanu v jižních svazích kopce. Kolem kdysi se viklajícího balvanu je postavena spousta mužiků. Čáp, Glum i Padák správní Soví hoši let minulých se okamžitě chápou šišek a bombardují kamennou armádu. Oddílové geny se nezapřou. Hod šiškami na libovolný cíl býval kdysi velmi pěstovanou zábavou Sovího oddílu. Když se kluci vyřádili šlapeme dál. Čáp nás seznamuje s technikou jízdy na slonech v Thajsku a vypráví o svých zážitcích z pobytu na thajské sloní farmě. Bezvadné vyprávění. Při stoupání z Klínku na Křižatky vzpomíná Sokol a Padák na nespočet brdských vandrů. Padák vede monolog: „Jo, jo on nás ten Páda často buzeroval. Třeba ty trestný výpravy a to balení céčka. Ale ono to mělo asi něco do sebe. Jako to céčko balím dodnes a tak mám doma zabaleno do půl hodiny komplet všechno co na vandru potřebuju. A všechno má v Gemě své pevné místo.“ Ano duch staré doby opět proletěl a zašuměl v korunách brdských stromů. Ó díky mocný, velký Vůdče (myšleno skautský Vůdce – toť oficiální terminologie, kdyby snad někoho napadal Vůdce jiný) za ten výcvik v duchu hesla – Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!
Na Křižatkách jsme opustili červenou značku a po modré vyrazili ke skalisku na Velké Babě, k Fabiánově posteli. V pozdním odpoledni jsme u této skalky, údajného lože, dobrého ducha brdských lesů Fabiána věnovali tichou vzpomínku dalšímu Sovímu titánovi minulosti „mámatátovi“ několika vlčecích generací Skobovi. K Fabiánově posteli vedl mnoho vlčecích výprav a nezbedným a neposlušným vlčatům trpělivě vypravoval dávnou pověst o rytíři Fabiánovi. Jo, jo nostalgie. Oči vlhnou, kapka chlapského vzlyknutí pomalu kane po vousem zdrsnělé tváři, jóó tenkrát to byly časy ...
Přichází večer. S nastávajícím soumrakem mizíme ve vlhkém údolí potoka Chumavy a v jeho pramenné oblasti na prostorné plošině budujeme tábořiště. Brzy stojí šapitó, Čáp vaří v kotlíku čaj, oheň vesele praská. Modrou oblohu střídá tma. Padák marně honí signál na svém mobilu. Zprávu, že žijeme a celkem nic nám nechybí neodešle. Čáp glosuje: „Bezva jsme v úplné pustině. Ani signál tu není.“ Jóó Brdy, panečku to je divočina :-) Jak už to bývá večer u ohně jsme proklábosili a hluboko před půlnocí už jsme si hověli ve spacácích. Noc byla klidná a tichá.
účast: Glum, Padák, Čáp, Sokol
č. 34 Brdy a Rokycansko
č. 38 Hřebeny a Slapská
přehrada 1 : 50 000 (KČT)
1.den: Lochovice, žel. st. – čer. tur. zn. - k Čertově rokli ve svazích Plešivce - lesem dolů k Litavce k silničnímu mostu k papírně v místě zvaném Na Bělidle - po žl. tur. zn. na vrchol kopce Ostrý - stejnou cestou zpět k Čertově rokli - lesem na čer. tur. zn.- Plešivec - křižovatka čer. a mod. tur. zn. v J svazích Plešivce - po mod. tur. zn. k Viklanu a zpět na křižovatku - po čer. tur. zn. směr Klínek - dále na křižovatku čer. a mod. tur. zn. Křižatky - po mod. tur. zn. na Velkou Babu - po neznačené cestě na noční tábořiště pod Velkou Babou v pramenné oblasti Chumavy
2.den: noční tábořiště – po lesních cestách a kamenným polem na Malý vrch - čer. tur. zn. směr Kuchyňka - po čer. tur. zn. pod Studený vrch - Studený vrch a zpět na čer. tur. zn. - po čer. tur. zn. na silnici Hostomice/Dobříš - Hradec - lesem po okraji rezervace z Hradce směr Stožec - po cca 1 km napojení na čer. tur. zn. - Stožec - po mod. tur. zn. na žel. zast. Všeradice
J. Čáka - Toulání po Brdech
(nakladatelství Mladá fronta, Praha 1999) Zajímavou formou pojaté vyprávění o Brdech, doplněné velmi povedenými ilustracemi a mapkami.Stránky milovníků brdských hvozdů
Výše uvedené informace pokládejte pouze za jakýsi „nástřel“. Informace zde uvedené byly získány na základě osobních pocitů a zkušeností. Správnost uvedených údajů nemusí být stoprocentní.