Roverský Řád Rodu Sovy

Brdská klasika

Zimní Roverský vandr do Brdských lesů ve znamení takřka květnového počasí. Toulání po místech dávných oddílových výprav. Po mnohaleté odmlce poctil Roverstvo účastí na vandru Čáp.

fotogalerie

strana 2 z 3

Naší pěší pouť po Brdech zahajujeme na červené značce v Lochovicích. Míříme na severní úpatí Plešivce k Čertově rokli. Tady u jedné z lesních cest schováváme batohy a jen na lehko, sbíháme prudkou stráň do údolí k Litavce do místa, kde se říká Na Bělidle. Litavku přecházíme po silničním mostě a napojujeme se na žlutou značku stoupající na vrch Ostrý. Glum se v rámci zkratky rozhoduje přeskočit starý náhon vedoucí podél silnice a vyškrábat se na značku přímo lesní strání zvedající se za náhonem. Nápad zajímavý, provedení nešťastné. Má z toho mokro v botách a kalhoty mokré ke kolenům. Ale pobavil. To tedy ano :-) Údajně „nepřátelský“ břeh mu nedovolil překročit náhon suchou nohou. Travní drn nevydržel tíhu Glumova těla a Glumík skončil ve vodě. Další pouť na vrchol Ostrého proběhla v poklidu. Ve starém lomu jsme minuli starý trampský camp a na vrcholu kopce si prohlédli zbytky zemního valu bývalé středověké tvrze a ruiny dřevěné palisády, kterou zde na temeni kopce v minulosti patrně postavili milovníci „šermířsko-fantasy her“. Sokol krátce prošmejdil i blízké odvaly pamatující povrchovou těžbu železné rudy. Stejnou cestou po které jsme přišli se vracíme ke schovaným batohům a stoupáme na Plešivec. Počasí je parádní. Slunce, modrá obloha, daleká viditelnost. Občas zafouká studený vítr.

Na Plešivci si dáváme oběd. Vzpomínáme na Kačera a jeho moudro – „Kluci, když mi vezmete usárnu, půjdu rychleji a nebudu tak zaostávat za ostatními.“ Kdysi tento trik, na svazích Plešivce, zkoušel na Gluma s Padákem, tehdy rádce Sovích družin při jedné ze zimních výprav do chatky - vilky Národního muzea, kterou jsme mívali půjčenou přes „paní Muflonovou“. Na Čertově kazatelně Glum vzpomíná, kterak kreslil plánek zdejšího hradiště a suťové terasy pod Kazatelnou. Jo, jo. Čas letí. Z vrcholu Plešivce klesáme ke kameni Viklanu v jižních svazích kopce. Kolem kdysi se viklajícího balvanu je postavena spousta mužiků. Čáp, Glum i Padák správní Soví hoši let minulých se okamžitě chápou šišek a bombardují kamennou armádu. Oddílové geny se nezapřou. Hod šiškami na libovolný cíl býval kdysi velmi pěstovanou zábavou Sovího oddílu. Když se kluci vyřádili šlapeme dál. Čáp nás seznamuje s technikou jízdy na slonech v Thajsku a vypráví o svých zážitcích z pobytu na thajské sloní farmě. Bezvadné vyprávění. Při stoupání z Klínku na Křižatky vzpomíná Sokol a Padák na nespočet brdských vandrů. Padák vede monolog: „Jo, jo on nás ten Páda často buzeroval. Třeba ty trestný výpravy a to balení céčka. Ale ono to mělo asi něco do sebe. Jako to céčko balím dodnes a tak mám doma zabaleno do půl hodiny komplet všechno co na vandru potřebuju. A všechno má v Gemě své pevné místo.“ Ano duch staré doby opět proletěl a zašuměl v korunách brdských stromů. Ó díky mocný, velký Vůdče (myšleno skautský Vůdce – toť oficiální terminologie, kdyby snad někoho napadal Vůdce jiný) za ten výcvik v duchu hesla – Těžko na cvičišti, lehko na bojišti!

Na Křižatkách jsme opustili červenou značku a po modré vyrazili ke skalisku na Velké Babě, k Fabiánově posteli. V pozdním odpoledni jsme u této skalky, údajného lože, dobrého ducha brdských lesů Fabiána věnovali tichou vzpomínku dalšímu Sovímu titánovi minulosti „mámatátovi“ několika vlčecích generací Skobovi. K Fabiánově posteli vedl mnoho vlčecích výprav a nezbedným a neposlušným vlčatům trpělivě vypravoval dávnou pověst o rytíři Fabiánovi. Jo, jo nostalgie. Oči vlhnou, kapka chlapského vzlyknutí pomalu kane po vousem zdrsnělé tváři, jóó tenkrát to byly časy ...

Přichází večer. S nastávajícím soumrakem mizíme ve vlhkém údolí potoka Chumavy a v jeho pramenné oblasti na prostorné plošině budujeme tábořiště. Brzy stojí šapitó, Čáp vaří v kotlíku čaj, oheň vesele praská. Modrou oblohu střídá tma. Padák marně honí signál na svém mobilu. Zprávu, že žijeme a celkem nic nám nechybí neodešle. Čáp glosuje: „Bezva jsme v úplné pustině. Ani signál tu není.“ Jóó Brdy, panečku to je divočina :-) Jak už to bývá večer u ohně jsme proklábosili a hluboko před půlnocí už jsme si hověli ve spacácích. Noc byla klidná a tichá.

stránky: 1, 2, 3

účast: Glum, Padák, Čáp, Sokol

profil trasy