Roverský Řád Rodu Sovy

Brdská klasika

Zimní Roverský vandr do Brdských lesů ve znamení takřka květnového počasí. Toulání po místech dávných oddílových výprav. Po mnohaleté odmlce poctil Roverstvo účastí na vandru Čáp.

fotogalerie

strana 1 z 3

Glum s Padákem zatoužili po vandru na Brdy. Zatoužili po vandru do lesů, kam jsme ve starých oddílových časech pravidelně jezdívali. Vyrazili jsme tedy po létech ta stará místa znovu navštívit a zavzpomínat co se kde přihodilo.

Sraz na vandr máme v sobotu ráno na Smíchovském nádraží. Ovšem doba je zlá. Na „Smícháči“ u pokladen se setkávají jen Čáp a Sokol. Padák to popletl a jel na Hlavní nádraží. Naštěstí náš vlak tam odtud odjížděl a tak díky mobilům zdárně improvizujeme. Ve Velké Chuchli na zastávce už jsme úspěšně všichni tři pohromadě. V Řevnicích se podařilo nastoupit i Glumovi, který je zde doma a tak máme konečně „složitý“ sobotní sraz úspěšně za sebou.

V sobotním ránu nezklamaly ani České dráhy. Na pokladně nám paní pokladní vydala jízdenku sice do Lochovic, ale přes Zdice i když Sokol žádal přes Zadní Třebáň (bylo to tedy o něco dražší). Chtělo to říci ještě třeba Hostomice, pak by možná proběhlo vše bez problémů. Bývá zvykem, že se hlásí pouze přestupové uzly. Paní na kase zjevně neznala členění tratí, což trochu zaráží a počítačový program vydávající jízdenky na tom byl díky špatné obsluze stejně. Ale na druhou stranu od ČD člověk nemůže čekat zázraky. Jízdenka byla platná na obě trati, vlak po kolejích přijel, my nastoupili a vlak se i rozjel. Aspoň něco. Vyměnit jízdenku by bylo časově náročné, paní pokladní to chvíli zkoušela, ale než by se jí to povedlo ujel by nám vlak a navíc to vypadalo, že to nepřežije tiskárna připojená k počítači, který vyráběl jízdenky. Lezlo z ní nespočet papírů a paní pokladní rozhodně nevypadala, že tuší co činí. Typický důkaz, že současný trend doby „moderně, dynamicky a flexibilně“ má pořád své mouchy. Dopisovat si s reklamačním oddělením v Olomouci se nám nechtělo a tak jsme každý těch pár drobných korun navíc oželeli a ČD je nechali. Samotná cesta vlakem proběhla hladce.

Příjemným překvapením jinak příliš nepovedeného sobotního rána byla přítomnost Čápa, který po létech znovu vyrazil na vandr s Rovery. Bylo skvělé starého sovího veterána znovu vidět v akci. Jeho nezaměnitelný humor našel rychle v roverských řadách živnou půdu. A bylo vidět, že Čáp si stále velmi dobře rozumí s mapou, do které velmi často a rád nakukoval a vymýšlel varianty pochodu mimo cesty nebo po neznačených lesních cestách. V době svého rádcování v mateřském oddíle v práci s mapou vynikal a orieňťáky pro něj byly procházkami „Růžovým sadem“. Je vidno, že ho Tukani se kterými poslední roky „peče“ nezkazili :-) Duch starých časů poprvé a ne naposledy vystoupil na světlo světa z temných stínů dávno zapomenuté minulosti. Pane Čáp, když budete mít chuť jste kdykoliv srdečně zván na další repete.

stránky: 1, 2, 3

účast: Glum, Padák, Čáp, Sokol

profil trasy