Brdský Fík
30.-31. 8. 2008
Historie výpravy za Brdským Fíkem se začala psát na Smíchovském nádraží, kde se v sobotu ráno scházejí členové průzkumného týmu Drak, Krtek a Padák. Všichni tři vlečou svá kola na perón a míří vlakem do Řevnic, kde je čeká poslední člen expediční sestavy, Glum. Cesta přes Řevnice byla zpestřena tím, když Padák utrhl ventilek a nemaje náhradní duše (ani svědomí), musel si jít opatřit do místního servisu novou. Po její instalaci a očistě špinavých rukou v řevnické fontáně, do které určitě pod rouškou tmy močí noční chodci, jsme mohli konečně vyrazit na obávaný Brdský hřeben. Glumem propagovaná stezka (zkratka GPS) se po chvíli změnila v cyklokrosovou dráhu a tak nám nezbylo než se vrátit zpět na silnici a vyšlápnout si zatáčky hezky po asfaltu.
Na parkovišti na hřebeni se stáčíme na jihozápad a jedeme směrem na Pičín a dále do Obecnice. Padáka cestou opouští většina již tak dost chabých sil, jeho kolena při každém záběru protestují a proto tlačí kolo málem i z kopce. Stále pátráme po Brdském Fíku, hledáme ho na koupališti, v občerstvení i na louce, kde si dáváme oběd, stále nám však uniká. Odpoledne nám příjemně uteklo a ke slovu se přihlásil večer a sním i hlad. Dojíždíme do Rožmitálu pod Třemšínem, který se nám jeví jako nejvhodnější pro zaplnění žaludků. Objevujeme výbornou restauraci s rychlou obsluhou, dobrou kuchyní a příjemným nekuřáckým salónem. Poslední prázdninový večer se začal plnit historkami a smíchem. Znenadání se však zjevil Brdský Fík, nikdo z nás ho nečekal. Vkradl se k našemu stolu, zaútočil a byl pryč. Jeho podobu si každý z nás pamatuje jinak…jedno je jisté, zahánět ho pomocí česneku není až tak dobrý nápad.
S naplněnými žaludky a petlahvemi volíme tedy taktický ústup do nejbližšího lesa, kde kolem půlnoci usínáme spánkem spravedlivých.
Ráno objevujeme v našem lesíku luxusní kadibudky, které využíváme. Nasedáme na kola a šlapeme směrem do Brdského vojenského újezdu. Cestou potkáváme auto, které zřejmě řídí nějaký ne zrovna inteligentní lampasák, žene před sebou Krtka, který šlape na kole do kopce. Je sice pravda, že Krtek jel po levé straně silnice, ale objet ho na široké tankovce nebyl vůbec žádný problém. Tato malá příhoda trochu nahlodala naše odhodlání projet napříč vojenským prostorem, kde by se podobných milých řidičů mohlo pohybovat více, ale lenost nakonec zvítězila a zamířili jsme okolo Padrtských rybníků přes krásné pláně dopadových zón směrem na Strašice. Cestou přes uzavřenou oblast potkáváme spíše cyklisty než vojáky. Nakonec nás bez jakéhokoliv zájmu mine i gazík s muži v zeleném a slušivém stejnokroji armády…
Příroda je ve vojenském prostoru nádherná, relativní uzavřenost umožnila, aby se zde vytvořila scenérie ne nepodobná například okolí osady Jizerka. Travnaté pláně, které tu a tam zdobí smrček, se zde krásně doplňují s rybníky, starými alejemi a rozježděnými tankodromy, prostě paráda.
Odpoledne se kvapem blíží, a proto míříme přes osadu Těně, kde si dáváme oběd, směrem do Řevnic. Zde nás opouští Glum a zbylá trojice nastupuje do vlaku a míří vstříc novému školnímu a pracovnímu roku.
účast: Glum, Drak, Krtek, Padák a pár Fíků
zapsal: Padák
Kvalita fotek je slabá, protože z mobilu. Kvantita taky, protože došla baterka.